A tak jsme se dočkali... Tradiční závod Jizerská 50 se letos uskutečnil a nadchl
nejen diváky u televizorů a rozhlasových přijímačů po celém světě, ale i diváky
a zvědavce v Bedřichově přítomné, ALE hlavně nás, sportovce aktivní a během soboty
a neděle v potu tváří svých závodící.
Při čtvrtečním příjezdu do Liberce, do obchodního centra Nisa, nám trochu cestou
mrholilo, což nás v hloubi mysli krapet nepotěšilo, až téměř znejistilo. Avšak
následné, poměrně zábavné a veselé vyzvedávání startovních čísel všem závodníkům
z oddílu našeho, úspěšný prodej startovního čísla nemocného Jondy, nákup ponožek,
rukavic a několika dobrot a ovoce nás přepnul do závodního módu a následná cesta
na Hotel Jelínek v Bedřichově již proběhla zvesela a optimisticky. Na hotelu jsme
se postupně téměř všichni sešli, povečeřeli jsme, Radegast a Rohozec si dali a
kontakt s východoněmeckým germánem Stephanem jsme navázali. Nadšené povídání v
řeči germánské i americké se vedlo kolem sportu (jak jinak). Stephan nám pak na
pokoji, kde probíhaly další bilaterální rozhovory, sdělil, že má slabost pro Gábinku
a Makulu (= sqělé české a navíc i velmi krásné biatlonistky) a ukázal nám několik
poutavých fotografií s vlastnoručně zhotovenými transparenty, českými vlajkami
a nakonec i s oběma děvčaty. Když jsme mu ukázali fotografii Gábinky se mnou,
nešlo si nevšimnout jeho poměrně smutného až tesknězávistivého pohledu. Naštěstí
během rozhovoru kolovala mezi námi láhev se slivovicí, a tak byly jeho chmury
brzy zažehnány. Tuším, že to bylo něco po jedenácté, kdy jsme po několika významných
klepáních na zeď pokoje sešlost naši rozpustili a do pokojů svých se odebrali.
V pátek jsme se všichni (tedy bez ráno odjevšího germána Stephana) po snídani
sešli v lyžárně, kde jsme se zamysleli, co si vlastně namazat. Sníh byl kolem
hotelu ledovatý, přemrzlý a firnový. Naštěstí jsem s sebou vzal box s archivními
vosky a poměrně jednoznačně jsme zvolili "Olympia KLISTER červený", neotevřený,
který je určen pro mokrý hrubozrnný sníh, jarní firn při teplotách nad 0 °C.
Tento vosk jsem před pár lety, tedy přesněji před pár desítkami let, pořídil za
neuvěřitelných 5,50 Kčs. Nepřekvapivě se tento vosk ukázal býti jako skvělá volba
a celých cca 15 tréninkových kilometrů nás krásně ve stoupáních podržel. Hory
k nám byly milostivé, sluníčko i svítilo, nefoukalo a občerstvení na Hřebínku
a v Šámalově chatě naše chuťové smysly taktéž potěšilo. Cestou zpět na hotel začalo
pofukovat, což znalcům hor na čele několik vrásek viditelně vyrylo. Fouká-li vítr,
většinou přivane změnu počasí. Na hotelu jsme před večeří bedlivě sledovali všechny
servery s počasím a pak mazali lyže na jetí (striktně jsme dodrželi nařízení o
bezfluorovosti), no a na stoupání jsme zvolili klistr fialový, který byl však
nedávno pořízen za 259,- Kč. Po večeři se za námi stavil Martinův kamarád Honza,
který má v Bedřichově apartmán a kterého Martička a já známe z květnového
výletu do meky lyžování – Šůšnu. Chvíli
se posedělo, poplkalo a celkem brzy se na kutě šlo.
Sobotní předzávodová hbitá snídaně proběhla v 7 hodin ráno a pak svižný přesun
na start. Tam závodníci Martin, Káťa a já krapet těla svá protáhli, čísla nasadili
a na start se vydali. Sluníčko se úspěšně za mraky schovávalo, větrno však bohužel
citelně bylo. Naštěstí se teplota držela těsně kolem nuly, a tak volba vosku nakonec
celkem vhodnou byla. Všichni jsme závodili dle svých možností, tréninku, výkonnosti
a odolnosti. A rovněž všichni jsme do cíle úspěšně dorazili a dalo by se říct,
že i spokojeni s výkonem svým jsme celkem byli. Na hotelu jsme si krátce odpočinuli
a pak se na stadionek na kávu a pokoukání vydali. Rovněž jsme působivé foto sympatických
lyžařů poříditi si nechali. No a pak například jsme viděli Katku Neumanovou s
její rozkošnou dcerkou Lucinkou, jak do cíle závodu rodinného desetikilometrového
dojíždí. Na hotelu, před večeří, jsme hluboce dumali, co namazat statečným borcům
padesátkařům. Profesionálové od Swixu nám na stadionku říkali, že mažou Klister
Nero KN33 určený pro teploty +1 °C / -7 °C. Martin a nově k nám se z Vyškova přidajivší
chirurg Petr zvolili vosk tento, Milda usoudil, lehce mnou podpořen, že taková
kosa nebude, a tak dal přednost Klistru Nero KN44 +3 °C / -5 °C. Pod tyto vosky
chlapci mázli blanku klistru univerzálu, který zřejmě již definitivně nahradil
klistr modrý. Večer pak byl již jen dvoupivový a brzy se do postelí uléhající.
V neděli slunko a krapet tepleji než v sobotu bylo. Na start jsem závodníky doprovodil
a o jejich dobrou a pozitivní mysl se staral a povzbuzoval je k výkonu. A ten
se pak nakonec i dostavil. Všichni byli s výkonem svým spokojeni až nadšeni (Martin).
Počkal jsem na stadionku na dojezd elitních závodníků žen i mužů.
Po nanošení zavazadel do auta jsem krátce pohovořil s panem profesorem Pirkem, významným to českým kardiochirurgem, a pak i s majitelem hotelu panem Jelínkem i jeho půvabnou dcerkou Aničkou, se kterou předdomluvil ubytko i na příští rok.
Stručné zhodnocení – fakt se to letos podařilo a všem se vše líbilo. A příští rok se doufám všichni znovu sejdeme a na trať se vydáme. Skol.
Olda zpět
