Uprostřed dnů deštivých, uprostřed lesů útěchovských, za sluníčka uprostřed mraků
a zprvu i mlhy vykukujícího, uskutečnil se závod náš tradiční, všemi (a to nejen
pořadateli) oblíbený, a to letos již po padesáté čtvrté.
Čím začít hodnocení letošního závodu? Poděkováním. Poděkováním ŠLP Křtiny, že
nám běh v lesích jejich umožnil, panu Sáňkovi za zatopení a otevření šaten a
prostor potřebných ku zázemí závodu našeho. Dík i sponzorům třeba právě tu nutno
zmínit je. No a díky také zhruba 16 rukám a stejně tak nohám, které tratě v potu
tváře po mnoho sobot připravovaly, značily, čistily, hrabaly, sekaly a řezaly
a rovněž tak pak všechny formuláře a tiskoviny připravovaly, občerstvení pro
závodníky nakoupily a dopravily, no a v den závodu mj. i čaj všem uvařily. Tedy
zde jen ruce a nohy čtyři, to tuším jen byly... Zapomenout nelze na kamarády
a členy bývalé, kteří jako rozhodčí a kontroloři traťoví závod skvěle zvládli,
stejně tak jako naše oblíbená a tradiční svačinářka Martička. No a veliký kulatý,
placatý, dřevěný a laserem vypálený dík, patří Libě a Elišce, které dle Mildova
návrhu, vyrobily úžasné medaile pro vítěze.
Po celou dobu přípravy závodu, což bylo od konce září, nám sobotu, co sobotu,
svátek a občas i čtvrtek, počasí velmi přálo, jak v předešlém příspěvku uvedeno
bylo. Ale těsně před závodem, přesněji v pátek 3. listopadu, již od noci fest
a megahustě pršelo, a tak statečné čtyřčlenné fyzicky i psychicky zdatné mužstvo,
s hráběmi a rýčem, se do mokrého a blátivého lesa vypravilo, aby tam finální
úpravy tratí vyladilo. Mimo jiné tuny mokrého listí odhrabalo a schody nové připravilo.
A že se nám to jako povedlo! Upřímných pochval mnoho bylo, hlavně na značení
a úpravu tratí, což nás, organizátory se všema našima rukama a nohama, velmi
potěšilo a u všech osmi srdcí bezpochyby i zahřálo.
Úsilí naše bylo v sobotu odměněno počasím úplně hezkým, což po totálně promočeném
pátku bylo až nečekaně romanticky krásné. Možná ten páteční déšť způsobil, že
se jen menší počet statečných závodníků ku závodu přihlásil. Přesněji 117 běžců
(neplést si s běženci) na tratě své závodní se vydalo, závod dokončilo a na blátivé
trati se nezranilo. Vítězové ve svých kategoriích věcnými cenami a vlídným slovem
(mým) odměněni byli, potlesk a uznání sklidili a na mnoha fotografiích mnoha fotografů
jejich chvíle slávy zvěčněny navždy i byly. A protože náš závod dávno již slávou
a věhlasem svým, hranice Útěchova, Brna i Česka překročil, tak mezi běžci jsme
viděli několik cizinců, což češtináři poznají z příjmení a jmen závodníků. Ku
příkladu v kategorii mužů nad 50 let zazněla jména jako Steve, Otto, Claudio...
Po závodě a úklidu všeho materiálu jsme poseděli v klubovně, zhodnotili závod,
zapsali postřehy a připomínky k možnému vylepšení do budoucna, naplánovali den
pro MAČ (= Mikuláš, Anděl, Čert), den pro oslavu předsilvestra a tak nějak postupně
jsme se následně do domovů a na oběd pozdní odebrali.
Závod se vydařil, kromě jednoho prezenčního, dočasně nefunkčního notebooku, se jinak nic nepokazilo, vše fungovalo, vše se v pohodě stíhalo. Doufejme, že příští půlkulatý ročník se nám podaří rovněž přichystat skvěle a ku spokojenosti všech. Těšíme se již teď.
Olda zpět
