A jako vždy, první sobota v listopadu, patřila našemu běhu. S rozbřeskem ranním,
jsme do Útěchova přijeli a počali vše předchystané chystati. A světe div se,
i to počasí nám přálo. Krásně slunečno a bezvětrno bylo. Zázemí pro zapisující
zápisníky = registrátory – počítače, startovní čísla, televize se smyčkou fotek
z přípravy tratí, vaření silně kvalitního sladkého čaje, budování prostoru startu
a cíle, prostě vše pečlivě až krásně vytvořeno nebo zajištěno bylo. Použili jsme
několik vychytávek, nikoliv toho pána z Novy či Primy, ale vlastních. Místo startu
a cíle bylo myslím velmi důstojně, kvalitně, zodpovědně a krásně připraveno, aby
závodníci i bafuňáři spokojeni byli. Troufám si říci, že teda byli.
No a po osmé hodině ranní se postupně začali scházet naši kamarádi, bafuňáři – starteři,
kontroloři a jiní činovníci a už se jen čekalo na závodníky. Dlouho nepřicházeli,
covida se báli, já se bál, že nepřijdou, ALE, nakonec přišli. Krásných 143 běžců
nakonec na startu bylo a závodilo. Závod se bezpochyby vydařil, pár drobných
chybiček sebekriticky musíme přiznat, pár námětů pro ročník příští vyplynulo,
tak poučeni zkusíme vše ještě lépěji a kvalitněji připraviti.
Děkovačka tradiční – lesákům, útěchovákům, správcovi a kamarádům všem za pomoc
při přípravách a propagaci.
Po úklidu veškerého materiálu z lesa i budovy jsme chvíli poseděli v klubovně, pak jsme zašli na společný bafuňářský oběd do Za sedmero a poté ještě klubovnu poklidili, čísla rozvěsili, poznámky a postřehy sepsali a hlavně si oddechli, že závodníci přišli, že se závod vydařil, že se nikdo nezranil ni na těle, ni na duchu, a tak na závěr jen ejchuchu a vzhůru ku další akci lyžákové, společenské ...
Olda zpět
