Tak jsme se všichni dočkali, závodníci i pořadatelé. Jubilejní padesátý ročník našeho závodu proběhl na dušičkovou sobotu – 2. listopadu.
A jako tradičně (bohužel) počasí nám moc nepřálo. Klasicky - v pátek hezky, v sobotu v den závodu, nevlídno a chvílemi i pršivo. ALE protože
jsme sportovci a nejsme z cukru, tak všichni pořadatelé, a hlavně všichni závodníci spokojeni byli. Troufám si i neskromně říci, že velmi.
Jak je našim dlouholetým zvykem, všechny tratě byly vzorně připraveny, překážek ve formě stromů, větví a listí zbaveny byly a opravenými
či novými značkami závodní trasy vyznačeny byly.
Díky stromotěžbě jsme museli nejdelší závodní trať zkrátit, asi o 400 metrů. V tomto úseku zmizela naše trať, zmizely stromy a zmizela
i nejvýznamnější kontrola kontrol - K8 - našeho emeritního předsedy. Štěstí však přeje připraveným, a tak naštěstí již v loňském roce
byl vytvořen takzvaný mobilní pohotovostní kontrolní bod, který byl přesunut na jiné, neméně důležité stanoviště. A tak ani on – emeritní
předseda – nepřišel o svoji nejoblíbenější činnost, na kterou se vždy pilně a poctivě celoročně připravuje, totiž stát se vlídnou a milou
kontrolou a ukazatelem našim závodníkům.
Myslím, že všech 197 závodníků, kteří letos běželi, poděkovalo veřejně či alespoň v duchu všem pořadatelům a organizátorům tohoto závodu.
Všem startujícím byl věnován malý dárek, který jim bude minimálně na věky věků připomínat, že se 2. listopadu 2019 zúčastnili jubilejního
50. ročníku Běhu útěchovskými lesy.
A poděkování pořadatelů za finanční, hmotnou, nehmotnou, sladkou i šťavnatou pomoc patří Městské části Útěchov, lesníkům z polesí Vranov,
Martičce, Jondovi, Pólovi... no prostě všem, kteří přiložili nejen ruce své k dílu.
O zviditelní našeho závodu se postaral i deník Deník, který ve čtvrtek před závodem na svých stránkách zveřejnil článek o našem běhu.
[Pozvánka na závod]
[Článek o závodu]
Setkání s bývalými členy oddílu
Krátce poté, co poslední závodníci proťali cílovou čáru, rozhodčí zastavili časomíru, kontroloři se vrátili ze svých kontrol a všechen
materiál, kterým byl prostor startu a cíle vytvořen, uklizen byl, jsme se všichni pořadatelé vrátili na základnu neboli do sportovního
areálu. Skvělý guláš a neméně skvělé soběšické pivo již připraveno nejen pro nás bylo. Pokusili jsme se oslovit co největší počet bývalých
členů našeho oddílu aby, ku příležitosti jubilejního ročníku závodu, přišli zavzpomínat na všechny veselé historky, které s lyžákem zažili.
A že jich nebylo málo. Těch členů i historek. Úkolem oslovit a pozvat naše kamarády byl pověřen Jara Radoň, jakožto ten, kterého všichni
znají a na kterého nelze zapomenout... a navíc se nijak výrazně za ta desetiletí nezměnil. Což se o většině z nás již bohužel říci nedá.
A tak postupně přicházeli naši bývalí členové, někteří více či naopak méně poznatelnými byli. No a pak se sedělo, bavilo, vzpomínalo,
a hlavně se smálo. Občerstvení i nálada byly na špičkové úrovni a poslední návštěvníci se až před půlnocí na rozjezdy (nikoliv pro hvězdy...
hmm, i když vlastně proč ne) odebrali. Tak nějak tuším, že takové setkání by bylo vhodné zase zopakovat, což tak nějak přáním všech hlasitě
či šeptem vysloveno bylo.
