Soustředění s dětmi v Malíkově

... a tak jsme se opět sešli a opět v krásném prostředí penzionu v Malíkově nad Nežárkou.
Oslabeni o zatím v sobotu odpo nepřijevší děvčata Nejezchlebovy, jsme se vpodvečer vozidly svými vypravili na večeři původně do loni objevené restaurace se srstí – Dobré časy, kde však bohužel svatba probíhala, a tak se tam skupinka naše nepočetná lyžáková navečeřet nemohla. A tak na doporučení znalce místního, mladého a znalého (jsme si tedy mysleli), kamaráda Tobiho do Hradce Jindřichova jsme se vypravili a v hógofógo restauraci Concertino večeřeti se jali. No, ceny příliš připomínaly drahotu, čepovali tam ten pražský patok Staropramen, a tak o nějakém gurmánském zážitku rozhodněpádně nemohla řeč býti.
Jediným zážitkem bylo, při odchodu z restaurace, vystoupení legendárního pěvce Standy Hložka na místním náměstí. Jeho nevtíravé a hudebně neotřelé písně jsme si všichni notovali a někteří se pak z té retrokultury zmrzlinou zchladit i museli. Večer zpět na penzionu byl věnován předběžnému plánování tras a debatám různým a moudrým.

V neděli jsme se za účasti onoho mladého, místního a hospod neznalého jinocha Radka, vydali směr Peršlák, který prý v minulosti luxusním hotelem, restaurací a zázemím býval...
Oběd jsme si dali v Nové Bystřici, kam nás zcela bezpečně a nemírnou oklikou dovedla znalkyně místního města a restaurace, Káťa. Dále jsme pokračovali kol soch do dřeva tesaných směr Malíkov, s krátkou zastávkou na dvoře hospody U bubna v Kačlehách, kde káva a píví a dětem dobroty nám podány byly.
Navečer jsme se rozmnožili o děvčata Nejezchlebovy a mj. jsme si vyslechli jejich vyprávění o tom, jak se úspěšně, medailově závodí na lodích typů různých. Najeto bylo jen a pouze cca 38 km... jen na otlačení prcin a návyk nohou.

Pondělní etapa naši namnoženou skupinku zavedla skoro až k památníku Emy Destinové, ale protože jsme tam všichni již loni byli, tak jsme tam letos býti znovu nemuseli, a tak jen a pouze obědem v restauraci pěvkyně jmenované, jsme nepohrdli. Pak jsme se k soutoku vypravili, někteří tam i nohy své si zchladili. Večer na penzionu jsme si špekáčky sami na ohni připravili a až do noci černé tak, že by se dala krájet, u onoho ohně a pak u pípy seděli a diskutovali a diskutovali. Našlapali jsme asi 42 km.

Úterní výšlap zahájilo drobné stoupání na rozhlednu Trigon, nacházející se nedaleko vrcholu kopce, zvaného Rýdův kopec, v nadmořské výšce 551,5 m n. m., a to jen a pouze 4 km od Jindřichova Hradce. Zde jsme pořídili velmi krásné, umělecké a někdy i nerozmazané fotografie na mnoho moderních telefonů značek Šamšung, Hujavej a nakousnuté jabko.
Cestou jsme narazili na prý domácí a prý tlustou kočičku se dvěma koťátky a zvláště mladá děvčátka pocítila nutkání se s nimi pomazlit. Kožní vyrážku či parazity přede mnou zatajily, protože by mi pak za pravdu dáti musely, že jsem jim jako staršina kontakt důvěrný nedoporučil. Obědové zastavení proběhlo v krásném prostředí, uprostřed lesů, kde se náhle rybník a penzion Pecák vynořili. Cestou zpět malá zastávka u Píchlé duše a pak už náš penzion domovský… Večer klasický a debatní byl, letos však prvně bez Activit byl. Kilometrů asi 52 našlapáno bylo.

Ve středu se ženy, děti a Petřík vydali vozidly do Jindřicháče, aby se tam procházeli, v nedalekém bludišti bloudili, na voru si nechtěně nohy smočili a jiné zábavné aktivity, bez kol si užili. Pouze statní samcy(i) Milda s Oldou opět do pedálů ten den šlápli a až do Vlkova, na místní pískové rybníky dojeli, před tím se však sqěle naobědvali a záhy pak těla svá ve vodě smočili. Cestou zpět na Pacáku se stavili, píví a kávu si dali a pak se cestou z hrnce pejsků na cestách jejich vodou osvěžili. Večer pak na náš penzion dorazil Martin se ženou a dítky dvěmi svými. Seznámení vzájemné a milé proběhlo při píví a bezinkové limonádě. Cyklisté toho dne našlapali 67 km a pěšáci nachodili... asi taky nějaké ty kilometry. Večer pak Markéta navrhla na neděli, po našem příjezdu zpět do Brna, vodáckou akci, aneb splutí či sjetí či jak se to zove řeky Jihlavy. A světe div se, většina z nás se na tuto akci přihlásila a pro některé to pak premiéra i byla. Ale to je však jiný příběh a zápis...

Čtvrteční etapa naši ještě krapet početnější skupinku (+4 = Martinfamily) a -1 (Káťa, jež do Brna ve středu večer odjeti musela) zavedla opět na Peršlák a pak jsme se vydali za hranice, nikoliv všedních dnů, ale do Rakouska, kterým jsme projeli bez pasů a bez roušek až do Chlumu u Třeboně, kde obídek zasloužený jsme si dali. A pak jsme šlapali a šlapali až zpátky do Malíkova a computery na kole v cíli krásných 45 km nám ukázaly. Večer jsme ještě chvíli s Martinovic rodinkou - před jejich návratem do jejich ubykace v JH - pokecali, děti si společně pohrály, Káťa se v pořádku vrátila a den se v noc a diskutování tradičně veselé proměnil.

Páteční závěrečný cyklovýlet vedl do vesničky Albeř k Bobasovi na obídek a pak na koupačku v nedalekém rybníce. Do vody se vnořili jen dva již koupáním otužilí plavci, Milda s Oldou. Ostatní jen přihlíželi, záviděli jejich vodním radovánkám a příjemnému otužení. Děti si na břehu pár báboviček postavily, nějaké ty sladkosti zkonzumovaly, no pak jsme se všichni na cestu zpět vydali a tachometry nám na jejím konci ukázaly krásných 40 km, nastoupaných výškových ještě hezčích 583 metrů. Po dojezdu jsme si kola svá omyli, do aut si je někteří i dali a pak přišel večer, na který se všichni (mimo Oldy) celý týden připravovali a těšili (tedy mimo Oldy, který netušil, co ho čeká).
Skupina (mimo Oldy) se rozhodla přetextovat veselou Pokáčovu písničku "Paní Jágrová" na lehce zavádějící název "Paní Dušková". Chytlavá melodie a chytlavá slova všechny (dokonce i Oldu) chytla a moc se mu zalíbila. A protože jsme oddíl veselý, hravý a precisní, po písni musel přijít po "Jaromírově vzoru" komentář Oldy ku písni oné. Vše zaznamenaly chytré telefony a sami můžete posoudit, že naše verze předčila originál. Což je dobře patrné na těch fejzbůcích, které už Milda dvakrát dohrál až do konce, a taky na těch histagramech, hečtecích a jůtubech naše verze sklízí víc než mnoho těch blejků.

Deštivá sobota ukončila jinak krásně slunečný a příjemně teploučký týden celý cyklistický a mohu-li mluvit za sebe, byl to týden veeelmi milý a příjemný a hlavně veselý ve společnosti všech, které tak rád mám a kteří mi nedaj spát, protože musím tento zápis až do 23:30 hod. psát.

Hit letošního léta

Související odkazy:

• Jak je to s paní Duškovou
• Další fotografie najdete v galerii