Takzvané dětské soustředění, aneb soustředění rodičů a povětšinou
jejich dětí, jsme letos absolvovali v krásném penzionu Na Kolářce, v obci
Uherčice u Znojma.
Ihned po příjezdu prvních skupin sportovců jsme si zahráli hru nazvanou podle skvělého filmu – Kulový blesk. Proběhlo několikanásobné přestěhování několika rodinek ku konečnému a všeobecnému uspokojení.
Protože v penzionu byla dětem k dispozici velká trampolína, trávily
všechny děti většinu volného podvečerního i večerního času na ní či u
ní. Dospěláci byli rovnoměrně rozmístěni po celém areálu penzionu - na
zahrádce, v restauraci, na pokojích – každý dle své vlastní chuti, nálady
a potřeby.
Hned první celý den nám počasí příliš nepřálo a tak jsme se rozdělili na
dvě skupinky – skupinka výletníků a skupinka blízké okolí
rekognoskující. První skupinka vyrazila auty do Vranova nad Dyjí,
obhlédnout tamní zámek a jiné kulturní a restaurační objekty. Druhá
skupinka se vydala na pěší cestu kolem uherčického zámku, který patří
k našim vůbec největším. Škoda, že komunistické období jej tolik
poznamenalo a nechalo velmi výrazně zchátrat. Večer se obě skupinky
spojili a opět děti skákaly na trampolíně a dospělí se občerstvovali nejen
hrou v Activity. Tentokráte hrou zcela novou, složitější, přesto však ku
konci pobytu i oblíbenou. Občerstvování obé a hry dětí probíhaly až do
pozdnějších nočních hodin. Asi tradičně a asi jako vždycky.
Další dny však již byly zaměřeny na trénink vytrvalosti. Celé naše velké
grupetto, čítající 19 kusů sportovců se denně vydávalo po cestách,
stezkách a silničkách po okolí. Několikrát jsme i ilegálně překračovali
hranice rakouské, kupodivu někdy i nevědomky a kupodivu podruhé, bez
jakýchkoliv kontrol pasových či osobních (což je pochopitelně vtip, což
pro některé je nutné upřesnit).
Čtvrteční den byl bohužel lehce pošmourný, s předpovědí deště a tak
s ohledem na zdraví dětí i dospělých, jsme vyrazili auty, tentokrát směr
hrad Bítov a rozhledna Rumburak. Rozdělili jsme se na několik
výkonnostně, věkově, zájmově a kulturně rozdílných skupinek a navštívili
jsme hrady, zříceninu, výstavu, rozhlednu atp.
V pátek jsme se však opět vydali na kolech do okolí a jeli a jeli a
poznávali a debatovali, teda vlastně trénovali, tu býti mělo.
Shrnutí – i přes pár deštivějších dní jsme všichni najezdili přes 100 kilometrů, bez defektů, pádů či jiných poruch. Myslím, že naše soustředění opět splnilo účel svůj – sportovní, společenský, intelektuální i konzumační.
Olda zpět
