Soustředění - Topolná

21. – 27. 8. 2022

Po loňské, né úplně dobré zkušenosti s nepříliš přívětivou majitelkou jinak krásného penzionu v Lukově u Znojma, jsme zavítali do pivovaru v obci Topolná. fotografie Protože kde se pivo vaří, tam se dobře daří. Což je celkem moudré moudro, které bylo skupinkou naší také prověřeno.

Po nedělním příjezdu všech dvanácti účastníků, jejich rozdělení do pěkných, malých obtížně větratelných pokojíků, proběhla porada a ochutnávka místních výrobků... myšleno piva. Tedy jen dospělácká část trošilinku ochutnala, zatímco dítka si spolu docela vesele pohrála.

Pondělní ráno se zdálo býti poměrně pošmourným, a tak se rada, nikoliv starších, fotografie ale meteoradarů a výjevů zkušenějších, usnesla, že výlet na kole by se mohl státi mokrým až deštivým. A tak bylo rozhodnuto, i když objektivně nutno konstatovat, že nikoliv 100%, že auty vyrazíme za zvířátky do ZOO Lešná. A tak se také stalo. Auty třemi jsme cestami různými do Lešné dojeli, krásnou velkou zahradu zoologickou prošli, spoustu zvířátek malých, velkých, létajících, chodících i plavajících viděli, fotili i natočili, pupíky své naplnili a příjemný den tak všichni prožili. Večer na terásce apartmánu se stal povídavým, hudebním, příjemným a lehce plánovacím.

V úterý, bez dvojice Šíma a Tom, kteří jiné povinnosti v Brně a Praze měli, jsme my ostatní směr Luhačovice vyrazili. Přes hory, přes doly nás nenesly mé zlaté parohy, ale kola naše sportovní, nikoliv zlatá. No a také cestou necestou, fotografie suchou i blátivou jsme se snažili jeti, cíle našeho plánovaného, po úvaze zralé, jsme nakonec nedosáhli. Po dlouhém kopci směrem nahoru, jsme následně sjížděli neméně dlouhým kopcem směrem dolů. Krátce před zastavením pelotonu Petřík začal nekontrolovaně mléko stříkat a poté ho i ztrácet. Z obavy o nějakou laktační psychózu či jiný defekt kola jeho zadního bezdušového jsme plány naše přehodnotili. Navíc dítka mladší i starší se nám poněkud unavenými zdála, tak po obídku chutném a rychlém v restauraci Na Mlýně v obci malé, jež se krásně zvukomalebně zove Hřívinův Újezd, směr zpátky Topolná jsme se dali. Krásných plus mínus 42 km jsme najeli a úžasných 620 výškových metrů zdolali. Na cestě zpáteční se dokonce jeden člen skupinky naší vnořil do vody jezírka fotografie štěrkopískového, kousek od místa, kde ještě před měsícem krásné 270 metrů vysoké vysílače vlnek dlouhých stály. Nemaje úbor koupací, byl někým z nás nazván jako nudista, prý dokonce až z Paříže. No a večer se jen tak sedělo, povídalo a příjemně se bavilo už v sestavě kompletní, protože ráno odejevší cestovatelé se večer za námi vrátili.

Ve středu plánovači naplánovali etapu nejdelší, která měřila skutečných fotografie 60 kilometrů a kterou dokonce i dítka menší desetiletá, a dokonce i Kateřina, celkem bez problémů zvládly. Cílem cesty bylo poutní místo – Velehrad. Rovinatá etapa vedla kolem Baťova kanálu. Na Velehradě se někteří, zřejmě pobožní, vydali do krásného velkého kostela, kde se zřejmě ze svých hříchů četných vyzpovídali, fota pořídili a pak se k nám ostatním, nehříšným, přidali. Plánovaný oběd se nakonec uskutečnil v Hotelu – restauraci Mlýn, kde poměrně chutně i draze bylo. Cestou zpět jsme těla svá ovlažili v dalším pískovém jezeru u Ostrožské Nové Vsi. Všichni již pochopitelně plavky měli, a tak jsme si zaplavali a osvěžili fotografie ve vodě větry docela načechrané. Cestu zpáteční jsme si osladili v kavárničce milé, u řeky Moravy ve městě Uherské Hradiště se nacházející. Večer dítka na pokojích hry dětské hrály, dospěláci si na terase restaurace povídali, i když osvětlení v 21 hod. zhasnuto bylo. Nikterak nás to však neodradilo, mobily svými jsme světlo vytvořili, nějaký nápoj na stůl vylili, Pavla Jirkou Kájínkem přejmenovali... no prostě vesele jsme se měli.

Na čtvrteční den, tedy přesněji do cca 15 hod., byla předpověď počasí ku koupání příznivá, a tak se cílem naším stal Kurovický lom, který se nachází kousek od města Tlumačov. Nad lomem je dle map a gůglů i rozhledna. Jaké však bylo naše fotografie velké a nemilé překvapení, kdy po cca 2 km stoupání jsme dorazili k železné bráně, kterou při našem příjezdu hbitý strážce-důchodce před námi zavřel, a ceduli s ceníkem otočil. Dát 130 korun za vykoupání nám přišlo jako nehorázné, tak jsme usoudili, že se vykoupáme jinde a zadarmo. K rozhledně jsme vyslali průzkumníka Tobiho, který přijel rovněž k bráně zavřené, a tak místo osvěžení a rozhledů po krajině jsme zklamáni zpět dolů, do Tlumačova na oběd zajeli. V příjemné restauraci Schodky s ještě příjemnější milou a velmi půvabnou obsluhou jsme se moc pěkně nasytili, napojili, prospali (někteří jen), kávičku si dali a pak zpět směr Topolná se vydali. Cestou jsme se zastavili v úplně moc příjemném stánku – cyklobistru u řeky Moravy, kde jsme tekutiny doplnili, slané tyčky zdarma dostali a veselá fota děcka pořídily. Obsluha stánku místního neskutečně milá a příjemná byla a ceny nápojů až neskutečně příznivé byly. fotografie Koupání pak následně proběhlo až kousek od cíle, v jezírku, kde již Pavel nudistou nebyl a kde již stožáry nestály. Počítadla kilometrů se nám zastavila na krásných 50 kilometrech. Večer jsme zkusili ochutnat pivo jiné, v nedaleké restauraci. Po hodině jsme sotva jedno dali a protože nám nechutnalo, vrátili jsme se na náš penzion, kde jsme pachuť topolským pivem vyspravili.

Páteční etapa nás vedla kolem Kunovic a muzea letadel. A protože slunce poměrně intenzivně svítilo, usoudili jsme, že koupání bude lákavějším programem než prohlídka na slunci stojících letadel. A tak opět jezero v Ostrožské Nové Vsi fotografie naše těla spatřilo a následně i osvěžilo. Veselým zpestřením byl pohled na rodinku se dvěma psy, přesněji čivavami, přičemž jedno z těchto minipsů na člunu gumovém, po vodě klidné, panička hrdě, za smíchu nás ostatních, povozila. Holt lidé jsou různí, zvláště pak někteří. Oběd proběhl v místní, cenově přemrštěné restauraci. Zpáteční cesta nás vedla přes oblíbené cyklobistro s občerstvením. Zpestřením závěru etapy se stali koně, které jsme měli možnost pohladit, trávou nakrmit a dokonce se u nich i vyfotit. Plánovačům patří obrovský dík a obdiv, protože v tomto místy deštivém dni jsme ani jednou, díky výtečně zvolené trase, nezmokli. Našlapali jsme na kolech našich krásných, krásných asi zase 50 kilometrů. Večer proběhl společný celé partičky naší, všichni jsme Activity hráli a příjemně se pobavili a fota skupinky naší poříditi nechali. Úplný závěr večera strávila část dospěláků vzpomínkou na ten den zesnulou zpěvačku Hanu fotografie Zagorovou. Na pokoji Mildy s Káťou jsme uspořádali takovou poetickou malou noční hudbu, při které nám dýdžej Milda pouštěl její nejznámější a nejslavnější hity. Abychom slzy neronili, pustil nám dýdžej veselé písně např. Jarka Nohavici. Pod vlivem oné smutné události a likvidací přivezeného zbytkového alkoholu se diskuze stočila k hudební vědě, kultuře a vkusu. Zde shoda nepanovala, neb každý máme uši své jinak cvičené, jiné hudbě navyklé. Některým bylo nabídnuto několikahodinové odborné hudební školení pro rozvoj hudebního vkusu. Už si ani nepamatuji, jestli Pavel (Jirka z Mírova) tuto moji nabídku přijal.

Závěrem lze říci, že se nám celý týden vydařil, trasy milé byly, spoustu jsme toho viděli a rovněž i zažili, 200 kilometrů za 4 dny našlapali, každý večer výtečnou večeři a nápoje jsme měli a srandy jsme si užili, dokonce prý větší, než zažil Jirka za 20 let na Mírově.

Olda zpět

Související odkazy:

Útěchovskými lesy

V sobotu 5. listopadu se koná 53. ročník tradičního přespolního běhu Útěchovskými lesy.
Těšíme se na Vaši účast.

Trénink od 18:00 venku

Nyní tréninky probíhají venku od 18:00 do 19:00 hodin - sraz v šatně tenisové haly.

Odkaz na FB

Najdete nás také na facebooku fb.me/tjstart.cz.


© 2009 - 2022 Lyžařský oddíl TJ Start Brno | Poslední aktualizace 20. 9. 2022 | mapa stránek | Zodpovídá: majlo.cz |