Letošní, a snad nééé poslední naše kolosoustředění proběhlo opět ve známém, již tolikrát
nejen mnou opěvovaném, pensionu u Lady, Břeti a Matouše. Ve středu na základnu (čti
pension Lada) dorazili tradiční sportovci – Dvořákovi, Markéta, Milda, Káťa, Jirka
a prozaik, básník, kecálista, humorista, autor článků na web a hlavně dlouholetý
ř. č. TJ Start Brno – já. Po tradičně skvělé večeři, povídání a hraní her jsme se
rozešli do pokojíků svých krásných, klidných, čistých a připravených.
Ve čtvrtek ráno rozšířil skupinku naši Jonda, který prvně okusil co je to být na
cyklosoustředění s námi lyžaři.
Po společném fotu i s paní domácí, Ladou, jsme vyrazili na etapu první. Zcela nepřekvapivě,
nás naše kola značky Merida v počtu 4 ks, Trek 2 ks, Rock Machine 1 ks a Specialized
1 ks, vedla přes pramen říčky Punkva do Kořence, na obídek a kávu. Malou dešťovou
přeháňku jsme sushi (slovní hříčka – suší) přečkali a pak se zpět vydali. Tachometry,
kompjůtry a jiné měřáky nám ukázali ušlapanou vzdálenost v délce tak asi 33,58 km.
Po uložení kol do prostorné garáže, po provedení hygieny těl, jsme při opět sqělé
večeři, přivítali kamarády Lenku s Honzou, kteří se za námi až od Kraví hory vypravili.
Tato hora je v Žabinách, kósek od hvězdárny, která je v Brně, gde jinde asi... pro
neználky. Další hry a povídání a pak rozloučení s hosty, následované trochou ostrých,
chutných nápojů a odchod do pokojíků a za spánkem zaslouženým.
Páteční etapa vedla do Krasu moravského. Trasa stejná jako vždy, počasí nám přálo,
jako málo kdy. Oběd v Hotelu Broušek nás nijak nenadchl. Jako delegace jsme shodně
konstatovali, že už lépe jsme se tu v minulosti najedli. Vše krapet opravilo lepší
pivo a dva rozverní a hraví chlapci, kteří svá těla do dětských tunýlků rozkošně
vsunuli. Zpáteční cesta vedla kol propastí, jeskyní, Macochy a jiných Ostrovů (u
Macochy), až ku kempu Baldovec, kde jsme se posilnili před návratovou cestou na
naši bázi (opět čti jako pension Lada). Tachometry 50,87 km ukázaly, což fakt není
málo. Večer byl opět věnován hrám a diskuzím všelijakým. Hráli se Activity, děvčata,
jinak velmi šikovné, chlapce porazily a nikdo netuší, proč tomu tak bylo. Myslím,
že i karty a kostky se pak hrály... a nebo to bylo až v sobotu?
Sobotní trénink, nebojme se to tak nazvat, nás zavedl žleby dolů na Plumlov a Prostějov
a pak žlebem nahoru do Repech. Mezi těmito dvěma žleby (Sašou přejmenovanými na
kaňony) však byla zastávka u Plumlovské přehrady. Jonda pro tento den zvolil aktivitu
soukromou, resp. firemní – závody Dračích lodí. No a Markéta domů za dcerkou odjela.
Následovala cesta do tradiční a oblíbené restaurace Koliba či U Tří králů v Prostějově.
Zde jsme po obídku zjistili, že nám Petříkovo přední kolo vzduch upustilo (aniž
by prý větry mělo). Naštěstí jen dole, jak by poznamenali ftipálci. ALE, protože
plášť již krapet sjetým byl, je a možno i bude, v duši mléko (nikoliv plnotučné)
bylo, zalepení duše se zručným montážníkům na poprvé příliš nezdařilo. A tak po
ujetí cca 3,28 km se plášť znovu sundal, od cucků namodralého chemického mléka očistil,
duše se rovněž očistila a dírka malá se tentokrát řádně flekem zalepila. Po zpětné
montáži duše i pláště jsme rozradostněni opravou zdařilou zpět vyrazili. Plánovaná
zastávka na kávu a vitamín B, na kopci v obci Vítov, se uskutečnila, ale hospůdka
uzavřenou byla. A nezbylo nám nic jiného než se vydat směr Repešský žleb. Před závěrečným
stoupáním jsme přebytečné tekutiny z těl vypustili (někteří uprostřed louky) a zahájili
stoupání. Dlouhé, drsné, náročné a furt do kopce, které však mělo svého konce...
A protože jsme takovou chuť na kávu měli, vdechli jsme každý muž dvě píví a kávu
pak jen někdo měl.
Pěkných 47,22 km jsme ušlapali. Jonda nám povyprávěl, jak jeho firma bronz získala,
o čemž medaile na krku jeho svědčila. A protože na neděli jsme si rybu objednali,
bylo třeba ji ulovit. Jako zkušení rybáři – Matouš a Milda prut nahodili a postupně
čtyři véééélké ryby z jezírka vytáhli. Netušili jsme, že ty macky budeme muset v
neděli celé sníst... Hry večerní tentokráte byly karetní, kostkové a malovací a
trochu i psací. Netřeba dodávat, že zábava opět byla veliká.
Neděle nás přivítala sluníčkem a teplíčkem, a tak jsme vyrazili směrem dalším a
tradičním – Sušský rybník v obci Suchý. Zde jsme ponořili těla svá do vody relativně
čisté a průzračné, ale zřejmě trochu železité, páč jsme krapet hnědší byli, a tak
jsme se u břehu té hnědky zbavili, uschli a pak zpět vyrazili. Najeli jsme krásných
26 km, kola řádně umyli, těla také neméně řádně umyli a pak ty gigaryby snědli.
Teda až na Káťu, která si objednala nemalý, grilovaný a skvělý kus prasete.
Loučení bylo trošku smutné, kdo ví, co za rok s pensionem bude...
Ve spojení však jsme, a tak se uvidí, co vše se za rok a možná i dříve uvidí.
Přejeme Ladě, Břeťovi a Matoušovi jen to dobré, lepší a nejlepší, ať už to bude v Repechách či ve Vyškově anebo třeba úplně i jinde.
P. S. Každý den jsme si vzpomněli na Ivoše, předsedu naší Jednoty – TJ Start Brno. Co asi dělal, když my jsme ve středu nebyli, zda-li mu po nás smutno bylo, zda-li někdo nechal šatnu provoněnou jako my (já) atd. atd. ...
Skol!
Olda zpět
