Soustředění na kolech u Lady – Repechy 2022

6. – 10. 7. 2022

Nevím, zda-li osud, náhoda, postavení hvězd na obloze, vyšší či nižší moc to způsobily, že pošesté se nás do penzionu Lada, za Ladou, Břeťou a Matoušem, šest vypravilo. Jmenovitě jsme to byli Káťa, Saša, Jirka, Milda, Petřík a já. fotografie Ano, dokonce i kejtař Milda, který nás loni vyměnil za Jadran a kejta svého, letos s námi jel.
Po příjezdu celé naší šestice, po odložení bagáží do pokojíků nádherných, čistých a voňavých, jsme se sešli na kus řeči, vzpomínání a plánování a také piva pití a večeření.

Čtvrteční etapa nás zprvu opět zavedla k rybníku Suchý, jenž je některými zdroji nazýván jako rybník Sušský. Což je nám docela šumák, hlavně že víme, kde je a že se v něm koupat dá... tedy pokud teplota vzduchu není zrovna 18 stupňů, jako fotografie ve čtvrtek plus/mínus byla. A tak koupání nebylo a po pořízení fotek pár se vyrazilo. Kam? No přeci do Kořence, na obídek. Cestou tam se nám krapet zhoršilo počasí, navíc jsme i krapet zabloudili a cestu jsme si krapet prodloužili. A jak praví klasik, cesta byla delší, o to však horší. Což pravdou bylo. Jakmile jsme uviděli tu nepěkně uměle upravenou „krajinu“, na které stál golfvozík a pár fotografie trapných golfistů se svými vozíky s pytlíky různých hokejek (= bag a hole), těšili jsme se, že nejkratší cestou to švihneme do restaurace. Jenže... asi to byl nějaký vedoucí, či golfmistr, který nás upozornil, že ta naše kola by mohla terén poškodit (zřejmě na rozdíl od jejich vozíků a golfvozíku). A tak jsme museli sesednout z kol a v tretrách s kufry na podrážkách jsme kousek pěšky popošli, aniž bychom pažit poškodili. Ha Ha Ha.
Občerstvení skvělé a obsluha velmi sympatickou, pohotovou a zábavnou slečnou nám dala zapomenout na toho namistrovaného golfchytrolína. Prohodili jsme se slečnou několik zábavných a lehce kárajících, avšak dobře myšlených, vět a po kávičce jsme vyrazili zpět. Netřeba zdůrazňovat, kdo z nás měl onu potřebu se slečnou laškovat...
Cestou jsme se ještě zastavili u samoobslužného výčepu v obci Malé Hradisko, kde jsme zvoláním do zahradní hadice, přivolali obsluhu k výměně sudu s limonádou, která v původním sudu už jaxi nebyla. Pro trenéry a šťouraly musím uvést ujetou fotografie vzdálenost, která činila krásných 41,36 km s převýšením 644 metrů.
Na penzionu nás čekala skvělá večeře a naše oblíbená kratochvíle s hrou Activity. Spravedlivé rozdělení družstev na muže a ženy se ukázalo býti volbou né úplně šťastnou. Navíc když družstvo žen bylo výrazně posíleno všeznalou a všeumějící paní domácí Ladou, my muži jsme byli bez šance.

Pátek nás zavedl do Moravského krasu. Cestou jsme viděli i živé jeleně... teda oni v oboře a za plotem byli, ale fakt úplně živí byli. Čestně. Obědovali jsme v další tradiční restauraci ve Sloupě (což je název obce, né nějaký, třebas žulový sloup s malým s), která se léta jako Hotel Broušek zove. To pivo, co tam točí, se fakt nedalo polknout. To byla zřejmě jediná malá chybička, na kterou fotografie opět jedním z nás, obsluha upozorněna byla. Pohotová a sympatická slečna však hbitě a věcně odpověděla, že si pan majitel nepřeje, aby tam lidé chodili na pivo... což, dle nás, určitě nehrozí. Zpáteční cesta nás vedla malebnou krajinou Moravského krasu, kde mj. na říčce Punkvě dokonce po naší Kateřině lodičku pojmenovali. Asi tam pravidelně na výlety jezdí a všichni ji tam dobře znají... fotografie Dále jsme pak, dokonce přes hluboké brody, pokračovali k dalšímu osvědčenému a oblíbenému stanovišti – kempu Baldovec. Kávičky byly, píví byly a foto reprezentační pořízeno rovněž bylo. Při odjezdu jsme se s milou Ladou a Matoušem potkali, pár moudrých slov prohodili a k jejímu penzionu jsme se následně vydali. No a protože jsem si ráno zapomněl zapnout aplikaci Strava, odhadovaná, nebo možná někým upřesněná, ujetá vzdálenost, činila nějakých cca 49 až 51 km a cca 500 až 550 metrů výškových.
Káťa s Mildou potřebovali saunit a tak šli. My ostaní jsme relaxovali a třeba si četli a na véču se těšili. Večerní Activity, Břeťův zpěv a hra na ukulele, fotografie mužské družstvo výrazně posílené malým a šikovným Matouškem, tuším i výhru zaznamenalo. A taky vzpomínkový rumík Petřík nám naléval, Fifinka se do mne v noci z ničeho nic vášnivě zamilovala a lásku vášnivou ku mne všem přítomným ukázala a tvář mou důkladně oblízala. Při odchodu jsem se ještě navlékl do nového modelu dresu Startu Brno a pro porovnání jsem zapózoval i v dresu retro, aneb původním. Vše jen pro pobavení všech kamarádů.

Sobotní výšlap směřoval k Plumlovu, přehradě, nějakému tamějšímu fesťáku, labutím s labuťaty. Nebezpečný sjezd vojenským prostorem a krásným žlebem naši skupinu nerozdělil. Ostřelovači nikoho z nás netrefili. Oběd byl naplánován fotografie v prostějovské restauraci, kde jsme již jednou byli a která se jmenuje – a na to si nikdo z nás nevzpomněl – a tak bylo krapet komplikovanější k ní trefit. Geniální stratég, metrolog a trasér Milda, však po chvíli cestu našel a podnik jménem Koliba & Pivovar U Tří králů přivítal naši šestici. Zpáteční cestu jsme zpestřili další tradiční zastávkou v obci Vícov, kde svalům byl dopřán odpočinek a žaludkům vitamín B doplněn byl. Závěrečné stoupání Repešským žlebem bylo opět v režii Káti, která opět jednou ročně cyklodres Bianchi oblékla a následně stoupání k penzionu, za mohutného povzbuzování Petříka a Mildy a schváceného fotografie trenéra (= mně), vyhrála. Dokonce se ani, na rozdíl od nás všech, nezpotila a pusu k dýchání ani neotevřela. Zřejmě se ukázala její náročná příprava na golfových hřištích, kdy ve vedru 35 st. C celých 5 hodin míčky odpaluje a pak ten golfbag na kolečkách táhne! Sobotní etapa měřila opravdu přesně 48,58 km a nastoupali jsme krásných 577 metrů... jak píše Strava má.
Večer se nesl v klidném a povídavém duchu již, bez nějakých estrád a her... tedy myslím si, páč si tento večer příliš již nevybavuji.

Nedělní a nutno zdůraznit, že velmi chladná etapa (14 stupňů Celsiových a vítr fotografie severní a hoooodně studený) nás zavedla do obce Žďárná do další známé reštyky (ako by hovorili bratia zo Slovenska) Miláček. Káva nebyla dobrá, nápoje – limonády a vitamínový B nápoj příliš studené byly a ta kosa, fakt byla. Zpáteční cesta kolem jelení obory a pionýrského (tedy asi již skautského) tábora, trochu hřejivého sluníčka přinesla a celá tato dopolední etapa měřila 28,96 km fotografie a výškových 386 m. Mistr slova a někdy i celých vět (= já), měl cestou, krajinou nádhernou, krátkou chvilku básnickou: "Na sluníčku, v závětříčku, za chviličku na čelíčku potu kapičku MÁŠ" No a po dojezdu na penzion, následovalo řádné a pečlivé kolmytí, naskládání všeho do aut a obídek, jak jinak než pstruh na grilu a ovocné knedlíky, dojemné loučení a cesta do domovů.

Tak takto jsme se letos měli a příští rok nás čeká šťastná sedmička. Já se těším již dnes. Skol.

Olda zpět

Související odkazy:

Trénink od 18:00 venku

Nyní tréninky probíhají venku od 18:00 do 19:00 hodin - sraz v šatně tenisové haly.

Odkaz na FB

Najdete nás také na facebooku fb.me/tjstart.cz.


© 2009 - 2022 Lyžařský oddíl TJ Start Brno | Poslední aktualizace 13. 7. 2022 | mapa stránek | Zodpovídá: majlo.cz |