"Bóóóže, jak ten čas letí"... jsme si mohli zanotovat, když opět po roce a to
celkově již popáté, dorazili jsme do Repech, do penzionu Lada - za Ladou, Břéťou
a malým Matoušem. V sestavě nám letos chyběl kejtař Milda, který kolo vyměnil za
kejt a rybník Suchý za Jadran. Možná chce být také slavný, jako ten nešťastný
paraglidista, kterému žralok ukousl kus nohy. V rádiu totiž říkali, že se to může
stát i kejtařovi... Snad se nám v pořádku vrátí!
A jak je zvykem, náš příjezd tradičně doprovodili zábavné historky, i když vlastně
až tak zábavné nebyly. Naše Martička se cestou do Repech prý vyhýbala - skokem autem
do škarpy - véééélikému kamionu se dřevem. Odnesla to naštěstí a jen a pouze její
pravá přední pneumatika (Michelin 205/55R17), kterou jí ochotný a milý řidič tama
projíždějící, prý snad dokonce zcela úplně zadarmo vyměnil, než z Repech nově
vytvořený servisní tým (Petřík s Jirkou) na ono místo osudné dorazil.
K tomu přidal Břéťa svůj příběh bolavo-zábavný o pracovním úraze, který si přivodil
v obchodě Makro při velmi hlubokém předklonu do poloprázdného mrazicího boxu,
což velmi nelibě neslo žebro či mezižeberní skloubení jeho. Potěšující zprávou
nakonec bylo, že nic zlomeno nebylo, jak se na snímku pana Roentgena nakonec
(ne)ukázalo.
Čtvrtek – krásné počasí nás nalákalo vydat se někam k vodě. Usoudili jsme, že
malý rybníček vedle penzionu není dostatečný pro 7 těl, a tak jsme vyrazili směr
rybník v úvodu již zmíněný, který, ač mokrým je, Suchým se zove. Olda prověřil
u znalkyně, která šla právě kolem (bez kola), že rybník nekvete a že voda je krásná
a čistá. Ty dvě mrtvé rybky u břehu možná toto nevěděly. Otužilci Saša, Káťa,
Petřík, Jirka a já jsme se vrhli (no, trošku přeháním) do vody, která by se dala
velmi nadneseně nazvat jako osvěžující... Pár temp se ve vlnách udělalo, tuším,
že i nějaká fota dokumentační pořízena byla a pochopitelně jako vždy a všude
sranda u toho byla. Oběd jsme zvládli v doporučené restauraci U miláčka v obci
Žďárná. Všichni jsme shodně konstatovali, že naše paní domácí Lada, vaří výrazně
lépe a chutněji. Během čekání na jídlo meníčkové jsme si vyměnili milé sms s
kejtařem Mildou, který se ráchal v tento čas v Jadranu. Další naše cesta směřovala
na místo všem dobře známé, do Kořence. Zde jsme si dali kávičky, zákusek, zmrzlinu,
nealko, alko, nu a pak jsme na stroje své nasedli a k penzionu vyrazili. V tento
den koupací najeli jsme rozjezdových 35,55 km. Večer se kupodivu nic nehrálo,
ale jen se povídalo, povídalo a povídalo.
Pátek – 42,88 km jsme našlapali, Lipovec, Baldovec i Otinoves navštívili a za
cestu celou nezmokli jsme ani jednou. Obídek jsme zasunuli v restauraci pod zříceninou
gotického hradu Holštejn a skvělou kávičku, někteří dokonce i dvě, jsme si dali
v loni objevené cukrárně resp. podnikové prodejně místní Mlékárny, kde sýr Niva
vyrábějí. Ten si tedy nedal nikdo. Po večeři, jako vždy skvělé a dietní – tentokráte
zvěřinový guláš s knedlíkem (našli se mezi námi tací, kteří do sebe hravě nasoukali
deset plátků knedlíkových) – jsme se vydali na procházku k rozhledně. Krásná panoramata
i západ slunce i ze země viděti byla.
Večer jsme otevřeli oblíbenou stolní hru Activity. Né vždy vyhraje lepší tým,
což bylo tento den potvrzeno. A to dokonce dvakrát. Zcela objektivní časoměřič
Matouš spravedlivě měřil čas všem, dokonce i těm, co s ním v družstvu byli.
No a protože jsme všichni hraví, hráli jsme si až skoro do půlnoci. Jo a taky
vodu jsme přitom – (ne)pili.
Sobota – 51,77 km – královská etapa s cílem na skorovrcholu kopce, kterou vyhrála,
ku překvapení všech, Káťa. Ono totiž vyrazit v opravdovém italském Bianchi cyklo dresu,
navíc kdy špalíry fanoušků italsky pokřikovaly "vivat Katarino Teturino Milano"...
nešlo nevyhrát. Její osobní trenér měl co dělat, aby se za touto sqěle jedoucí
závodnicí udržel. Žlebem dolů, plumlovská přehrada, plumlovský zámek, sraz škodovek
veteránských, pivo s historkami, defekt Markétky, žlabem vzhůru... no prostě krásná
etapa.
A co jsme večer zase hráli... nebyly to cimbály, žádné myši netancovaly... byla to
opět hra v Activity. Náš tým velmi výrazně posílila milá hostitelka Lada, díky
ní jsme dokonce i jednou vyhráli. Po ukončení her jsme zůstali na milém povídání
s Břeťou a jeho nepřebernými zážitky z cest do všech koutů světa, kde trénoval
a doprovázel ženu svoji budoucí...
Neděle – 22,77 km aneb krátký švih jen tak před odjezdem, aneb abychom si vytvořili
místo v pupíku na knedlíky s borůvkami nebo pstruha na grilu tradičně, jako každoročně,
připraveného a dobroučkého. Po příjezdu k penzionu jsme kola svá omyli, do aut
naskládali, těla svá omyli, pupíky naplnili, poutavě a mile se s hostiteli rozloučili
a pak domů vyrazili.
Co dodat – krásná akce, spousta kilometrů a zábavy a jen tu i tam nějaký ten mráček se nejen na nebi objevil, ale od další společné akce nás neodradil.
Olda zpět
