Ve středu dojeli jsme do Repech postupně všichni, jen Tom oproti loňsku chyběl... Markéta, Marta, Káťa, Saša, Milan, Olda, Petr, a navíc tentokrát Jirka. Přivítali jsme se s domácími - Ladou a Břéťou a malým Matouškem.
Ve čtvrtek jsme jako každý rok vyrazili na Kořenec, kde jsme poobědvali v restauraci na golfovém
hřišti. Po cestě tam jsme se podívali k pramenu Punkvy a celkově jsme najeli 43 km.
V pátek jsme vyrazili ke Sloupu, kde jsme si zase tradičně dali oběd, a tuto etapu si zpestřili a prodloužili přes
Pustý a Suchý Žleb s výjezdem na Macochu. V jedné vesnici jsme při ostrém slunečním svitu čekali
na déšť, který posléze přišel, poté jsme navštívili skalní komplex lidomornu pod zříceninou hradu
Holštejn a na závěr se občerstvili v autokempu Baldovec. Za tento den jsme tak najeli pěkných 53 km.
Večer, po výborné večeři, následovala oblíbená hra Activity, ku které se přidala i Oldou nejrespektovanější sportovkyně, kterou zná, a zároveň nejmilejší hostitelka, kterou Olda zná, naše oblíbená Lada Usnulová. A podivuhodné na tomto příběhu je, že ten, jenž býval vtipným předsedou celého společenství, ať hrál, s kým hrál, vždycky vyhrál.
Další den nás čekal nejdelší den... V sobotu jsme vyrazili žlebem, jehož název je znám pouze
ve vojenských mapách, equipu vedl Jirka v křiklavě žlutém dresu, dle mínění ostatních jezdců, aby byl
vidět a mohl tak být jako první sestřelen sniperem. Pohyb naší civilní polovojenské jednotky byl však
natolik hbitý, že ani nejšikovnějšími snipery nacházejícími se ve vojenském újezdu Březina nemohl
zaznamenám býti a palbou zastaven, on ani Milda. Následoval průjezd podhradím krásného,
architektonicky naprosto odlišného, Plumlovského zámku, jenž nebyl bohužel nikdy dokončen, a tudíž
z něj zbyla pouhá 1/4, jenž běžnému divákovi se zdá naprosto nelogická. Avšak po prostudování detailní
historie stavby všem laikům i nám znalcům je jasné, že celá stavba měla vypadat úplně jinak.
Projíždějíc podhradím této nezvyklé stavby, potkali jsme nezvyklou skupinu nezvykle oděných osob,
o kterých jsme se nejdříve domnívali, že nepatří mezi nás běžné normální pracující, sportující,
aktivní občany. Až nápis na plakátu, který jsme uviděli, nám poodhalil roušku tajemství této skupiny.
Lidé podivného vzezření a oděvu se účastnili zřejmě tradiční akce, jenž nevím, kdo, nazval Keltskou
nocí. Po tomto zjištění se nám všem ulevilo a cesta do Prostějova se již radostně před námi vinula.
Skupina měla hlad. A tak v parku na cyklostezce někdo dostal nápad se někoho zeptat, kudy a kde se
dobrá restaurace nachází. Maminka, kočárek tlačící, již z dáli jako znalkyně vypadající, se vhodnou
osobou na zodpovězení dotazu našeho býti zdála a pravdu měli ti, kdož si toto mysleli a mladá maminka
skupině naší neznalé restauraci Kolibu doporučila. Chutná krmě včetně veselého vyprávění o kravičkách
a mléku servírkou vlastnoručně nadojeném, naší Martičce v kávě nabídnutém, posléze odmítnutém,
jenom potvrdila slova maminky krásné, že vhodnou restaurací byla. Cesta zpátky zcela běžnou byla,
ničím významným a zapamatování hodným neoplývala, a tudíž po krásných naprosto neočekávaných 63 km
ukončenou byla.
Večer až nepěkně stejným byl a hrou v Activity nás opět obšťastnil.
Neděle, jenž zlověstné mraky předvídala naším meteorologickým odborníkem rosničkou Zákopčaníkem slunce
v duši Milanem, naši etapu dramaticky zkrátila - nejdříve lehce a posléze se ukázalo, že těžce zkrátila.
Neb mraky těžké vodou nasycené rozhodly se zkropit naše sportem vytrénovaná těla, dříve než bylo naším
meteorologickým odborníkem rosničkou Zákopčaníkem slunce v duši Mildou předvídáno v restauraci, jenž
měla býti až za 30 minut otevřena a paní domácí k našemu překvapení restauraci jen a pro nás otevřela
a skupině naší před deštěm schovat se umožnila, a tak nedělní etapa pouhopouhých 16 km měla, a jen a
pouze díky našemu meteorologickému odborníkovi rosničce Zákopčaníkovi slunce v duši Milanem celá
skupina v neuvěřitelně krátkém čase kola svá omýti stihla a následně pak do vozidel poblíž penzionu
parkujících uložit zvládla, aniž by kapku dešťovou na temenech svých ucítila.
Po pstruzích tradičních v alobalu zabalených, s láskou připravených na rozpáleném grilu následně
účastníky akce naší zkonzumovaných jsme se rozloučili s našimi milými, oblíbenými a laskavými a
pohodovými hostiteli a ku domovu svým po ose vlastní, až na jednu výjimku vozidly čtyřkolovými,
jsme se odebrali. Výjimkou se stal ten, jenž k domovu se na kolech dvou odebral. Petřík to byl, jenž
Máchův pomník cestou navštívil a za ženou svou milou, hodnou se v lehce odpoledním čase domů dopravil.
Celkově lze říci, že soustředění toto, jenž dospěláckým se zove, opět tradičně naprosto přesvědčivě účel svůj splnilo a všechny účastníky sportovně-kulturním zážitkem naprosto vyčerpávajícím způsobem obohatilo.
Olda a spol. zpět
