Ve středu 26. 7. se všichni účastníci soustředění sportovců v pořádku do penzionu Lada ve stanoveném termínu dostavili. Pro ty, co neví,
popřípadě neznají, penzion Lada je pojmenován po Ladě Kozlíkové, naší nejúspěšnější cyklistce všech dob, mj. mistryni světa a Evropy.
Penzion leží v krásném prostředí obklopeném krásnými luky, lesy, poli a také domácími zvířátky – prasátky, kůzlátky, ovečkami a dvěma jezevčicemi.
Poté co všech osm účastníků úspešně dorazilo na penzion se ku překvapení všech zjistilo, že většina z nich v dnech tohoto soustředění se
narodila či svátek svůj oslavila. Po tomto zjištění objednávky alkoholických nápojů překvapivě nabraly nečekaný výjoj, a tak celá skupina
sportovců se pod jejich vlivem příjemně uvolnila a zavzpomínala na léta dávno tak dávno minulá... Například Martička s Oldou se znají již
42 let, Martička a Lenka a Markéta krásných 28 let, aneb v podstatě a dokonce i ve skutečnosti se všichni se všemi známe více jak hafo let.
Nejstarší kamarádi uzavřeli sázku, zda-li zpěvák Sting, jak Francouzi říkají Stánž, má něco společného se skupinou U2. Znalec, rocker
a amatérský muzikant Olda si byl naprosto jistý, že pravdu má, a tak neváhal a sázku uzavřel a jak všichni ví, tak i zvítězil. A tak bobřík
bude muset jít dolů. I když dáma, která sázku prohrála, je velmi a velmi proti výsledku sázky této... No, výsledek a jasná výhra nebyla
dořešena, rázem jsme se ocitli ve čtvrtku, který se ukázal jako sportu néé příliš vhodný, páč pršelo, pršelo a jen se lilo. A tak jsme jen
autem na výlet a oběd vyjeli a celý den jsme jen tak lenivě prožili.
Ale pátek, to byl úplně jiný level. Skupina sportovců v časných ranních hodinách (okolo 10 hodiny) vyrazila na první a řádný trénink.
Zmokli jsme jen jednou (řádně) a celkem asi 40 km jsme ujeli. Obídek decentní a dietní proběhl v golfovém resortu Kořenec, kde jsme pupíky
své naplnili a dresy, ponožky a kalhotky usušili.
Po návratu na penzion se tři jedinci saunovali, ostatní normální normálně povečeřeli a podiskutovali. Po večeři saunařské trojice jsme pozvali
majitele penzionu na bylinný karlovarský likér a omluvili se za velmi veselý a zřejmě i lehce hlučnější (cca 98,32 dB) středeční večer.
A jak je ten svět malý, přátelé, čtenáři, fanoušci, fanynky, široká veřejnosti a pane Radoni... pan majitel zná náš oddíl, jeho některé členy.
A to je pecka, bomba, věc naprosto neskutečná a úžasná. Večer se pak přehoupl do úplně jiné dimenze... přátelství, kamarádství a sport.
Což my všichni milujeme.
V sobotu to s námi jelo z kopce. Cestou (většina zvolila povrch trati asfaltový) a necestou (saunařská MTB skupina) jsme dorazili
do jeskyňářské oblasti, konkrétně do městyse zvoucího se Sloup. Jeden sportovec však musel odjet vozidlem do Olomouce plnit nějaké buzynesové
povinnosti. Do Sloupu pak dorazil po vlastní ose a navíc po silnici a navíc (podruhé) přesně na oběd. Po občerstvení jsme pak všichni společně
vyrazili kol Výpustku (což je název jeskyně) směr kemp Baldovec. U jeskyně vznikla i jedna velmi veselá fotografie, která přibližuje mentální
úroveň naší skupiny. V Baldovci jsme dali další občerstvení typu „B vitamín“ a nechápavě sledovali ubytované a některé již v časném odpoledni
poněkud nechutně opilé hosty. Cestou zpět do Repech jsme drobně zabloudili, ale hned jsme se zase našli. Kousek před cílem jsme se rozdělili
na dvě věkově i výkonnostně rovnocenné skupiny, přičemž ta sice zkušenější, možná lehoulince slabší a hlavně převážně ženská jela po silnici,
a druhá skupinka jela opět MTB tratí. Ta spočívala v cestě lesem a pak obilím, jenž vysoké a nesklizené bylo a přes nohy a ruce nás významně
šlehalo. Po dojetí na základnu následoval příjemný společenský večer, při kterém jsme popřáli malému panu domácímu, který v pátek oslavil
krásných a úctyhodných dvou let. Všechny nás dojalo, jak malý Matoušek byl s dárečky, které jsme mu věnovali, nadšený a spokojený. Je to patrné
i na fotografiích, které byly během gratulace pořízeny. S Matouškovými rodiči jsme si připili hlavně na jeho zdraví a spokojený a dlouhý život.
Večer pokračoval debatou o životě a sportu a jen náhodou na náhodně zaplé televizi jsme zahlédli dvojníka našeho Mildy, nějakého Kramára,
údajně prý Maroše Kramára. Na důkaz jejich podoby byly pořízeny i konfrontační fotografie. Milda se nám všem líbí víc než ten druhý pán.
V neděli jsme si naplánovali žlebovou etapu aneb Repešským žlebem tam (Plumlovský zámek a přehrada) a zpět. Počasí nám přálo, slunce svítilo
a z kopce to pěkně frčelo. U přehrady jsme si dali kávičky, limonády a béčko a pak vyrazili zpět a navíc do kopce. Všichni jsme v pořádku
až k penzionu dorazili. Proběhla tradiční a důkladná očista všech kol, očista všech těl, naprosto úžasný obídek, kávička a loučení s majiteli
penzionu. No a pak jsme se poskládali do aut a domů vyrazili. Všichni už dnes se těší, že na stejné místo opět příští rok zavítáme.
Nádherný penzion, nádherní a velmi sympatičtí majitelé... prostě klid a pohoda, po které všichni v tom uspěchaném světě tak toužíme.
Související odkazy:
