Soustředění lyžáku Cizkrajov

◽ Neděle 21. 8. 2016

Den první:
První den jsme přijeli do obce Cizkrajov. Ubytovali jsme se a zjistili, že jsme nejen zničili starožitnost v hodnotě několika desítek halířů korun československých, přičemž pachatel tohoto ohavného a naprosto neskutečně urputně nevhodného činu nebyl odhalen, přičemž stopy okolo starožitnosti, jenž v podstatě byla odplevovač plev, vyvedená v barvě modré, zcela jasně dle stop prokazovaly pachatele ve věku 27-29,5 let, tudíž skupina našich rozdováděných dětí ve věku 8 až 13 let na tuto hranici a velikost nemohla absolutně dosáhnout. Nu což... Přijali jsme výtku majitele provozovny na téma odplevovače plev, zároveň jeho "prosbu" o ukončení naší právě se rozbíhající debaty nejpozději v 21.00 hod. a potupně jsme se přesunuli do konírny, která v dobách minulých sloužila výhradně koňům, ale v tento den měla posloužiti nám, přičemž my evidentně koňmi rozhodně nejsme. Ale pod vlivem úplňku, který sice přijde až zhruba 13. září, jsme po konzumaci šampaňského mile a příjemně kombinovaného s Jaegermeisterem usoudili, že nám tento vyhazov v podstatě vůbec nevadil. Rozradostnění stříbrnou medailí Jardy Kulhavého a několika málo promilí v krvích našich jsme se odebrali na kutě (pro mladší a méně chápavé... jsme šli spát). To byla neděle...

Den druhý:
V pondělí ráno, odhadem kolem 10.30 hod, kdy vedoucí této výpravy se rozhodli, že vyrazíme vstříc novým dobrodružstvím, jsme krátce po 11. hodině, díky Petříkovi a jeho naprosto nepřipraveným kolům (oproti například velmi připraveným kolům pánů Oldy a Tobiáše), vyrazili směr Slavonice. Pochopitelně cesta byla tradičně příjemně proklatě proložená návštěvou několika památných míst. Namátkou uvádíme pozůstatky středověké vesnice Pfaffenschlag a sestavu opevnění z období 2. světové války, bunkrů zvané řopíky, lehkého opevnění proti nepřátelům republiky, kterou jsme si nikdy rozvracet nenechali. Oběd proběhl v restauraci na náměstí, kde cena menu včetně polévky se rovnala ceně menu bez polévky, bizardní. Po kávičce a zákusečku v cukrárně, naprosto příhodně umístěné hned vedle uvedené restaurace, jsme pojali nápad společné fotografie na malém krytém pódiu. Avšak ku překvapení našemu se znenadání objevil soudruh pracovník, zřejmě správce slavonického náměstí, který nám vysvětlil, že ono pódium je určeno výhradně pro soubory hudebně zaměřené, kterými jsme my, oděni v cyklistických dresech svírající kola svá horská, rozhodněpádně nebyli, tudíž jsme toto pódium obsaditi nemohli, a tak jsme usoudili, že tento pán není hoden naší skupiny, a tak jsme se vyfotili úplně jinak, vesele svěží i se slavonickou věží. Cesta do Cizkrajova probíhala po okresní silnici, následně pak po cestě polní, na které nám paní, řídící Favorit Forman, vysvětlila, že tudy, kudy jedeme, cesta vskutku nevede, a tak jsme se museli vrátit a kol poutního kostela Monserrat jsme ukončili naše dnešní +/- 25kilometrové putování. Po dojezdu na penzion jsme se setkali s posledními chybějícími účastníky zájezdu - lyžařského soustředění rodičů s dětmi. Po méně vydatné večeři jsme probrali aktuální stav mentality a pohostinství v Čechách, které se naprosto a velmi liší od mentality a pohostinství moravského, a svorně jsme konstatovali, že my Moravané jsme výrazně jiní - milí, přátelští, pohostinní, a tudíž naše příští soustředění proběhne pravděpodobně, neřkuli určitě, u nás na Moravě.

Den třetí:
Úterní ráno začalo opět vydatnou snídaní (hahahaa) a plánováním směru naší další cykloetapy. Vítězem se pro dnešní den stala obec Český Rudolec. Cestou opět proběhla tradiční a oblíbená borůvková zastávka. Cíl etapy byl dosažen v čase 12:00, oběd nám byl donesen ve 12:30. Náhodná volba restaurace (která však byla cíleně promzšlená, jak pisatele tohoto textu opravila Káťa) se ukázala býti velmi zdařilou, neboť v této restauraci měli i svůj vlastní minipivovar. A tak jsme s radostí uvítali ochutnávku všech 5 druhů domácích piv. Vydatně posilněni jsme otočili svá kola, hlavy a mysl do doporučené cukrárny a kavárny Do mlejna v obci Markvarec. Kávy, rakvičky se šlehačkou, zmrlinové poháry, limonády i prostředí této kavárny byly netradiční a vynikající. Po 600 metrů dlouhé, lehce adrenalinové, státní silnici číslo 151, celá kolona čítající 13 cyklistů, a jednoho fyzicky kolovou aktivitu nevykonávajícího spolujezdce, zatočila na lesní cestu, kde se žadné autobusy, automobily, mikrobusy, motocykly nevyskytly. Jeli jsme a jeli, červenou značku nenašli, a přesto cestu domů úspěšně jsme nakonec našli a dalších +/- 25 kilometrů do tréninkových deníků jsme si zapsali. Po čočkové večeři vybraní mentálně i fyzicky vyzrálí dospělí hráli oblíbenou a veselou, důvtip i fantazii rozvíjející hru Aktivity. Posléze se k této skupině dospělích přidala skupina rozdováděných dětí, čímž hra dostala novou dimenzi. Poté co se většina hráčů odebrala na kutě, tým češtinářů, grafiků, básníků a jazykovědců začal vytvářet řádky, které právě čtete.

Den čtvrtý:
Den čtvrtý začal nečekaně opět snídaní, během níž nám přišla zpráva SMS, kterážto přesvědčila celou skupinu účastníků, že každodenní večerní práce spojená s tvorbou webových stránek našeho oddílu není marná, protože dlouholetý bývalý člen a trenér oddílu našeho nám touto SMS poděkoval za naši práci. V malebné obci Slavonice jsme udělali pekařsko-sladkou zastávku, kde se vedení naší skupiny dozvědělo, že dnešní natáčení romantického filmu z tvůrčí dílny Svěrák a Svěrák se bude odehrávat na hřbitově a filmový štáb hledá oholené muže bez tetování a umělých nehtů do rolí pohřbívaných vojáků. Předseda oddílu projevil o tuto roli enormní zájem, ale po zjištění směšného honoráře 900,- Kč za natáčecí den usoudil, že bude lepší pokračovat s veselou skupinou sportovců. Cesta naší dnešní etapy nás zavedla do malebné obce Maříž, která je kulturně znalým čtenářům těchto stránek známá tím, že zde vzniká světově proslulá Mařížská keramika. Naše děti, ženy a dokonce i někteří muži dostali tu příležitost vlastnoručně ozdobit upomínkové předměty nabízené touto keramickou dílnou. Po hodině tvořivé, tvůrčí a umělecky náročné hodině všichni mladí umělci byli odměněni kvalitními výrobky. Tyto předměty budou vypáleny v keramické peci při teplotě zhruba hodně stupňů. Po této rukodělné aktivitě se celý peloton odebral do nedaleké stylové hospůdky na zasloužený vydatný oběd. Po naprosto vyjímečné kávě značky Illy jsme vyrazili směrem k penzionu. Díky skvělým organizátorům této trasy jsme se zastavili v miniZOO, kde děti, ženy i muži s kužely měli možnost zhlédnout 23 druhů živých zvířat, které hravé děti měly i možnost trávou, kopřivami i jinými travinami nakrmit. Po této naprosto skvělé zoologické zastávce jsme vyrazili po kousku terénní vložky na naprosto nově vyasfaltovanou silnici, která nás po několika málo kilometrech dovedla až do cíle etapy, která mimo jiné měřila opět 25 km. Všechny ženy, děti i muži byli z této etapy nadšení.

Předsedova báseň:

Předsedovo tělo,
jenž kdysi v minulosti bohaté svalstvo mělo,
na čerstvě posečeném poli náhle odhaleno bylo,
přičemž již ono svalstvo evidentně nemělo,
a tak si tam jen tak smutně, ač obklopeno dětmi, ženami i muži, dlelo,
a přitom by to stále chtělo...!
Autor: Olaf Nilo Vinnetou

Den pátý:
V dnešní odpočinkový den jsme vyrazili třemi luxusními kombi vozidly směr Nová Bystřice. Jelikož elektronika těchto luxusních vozidel začala signalizovat zvýšenou hladinu poznání nepoznaného, bylo rozhodnuto vysadit ženy, děti a kontrolního orgána Mildu ve světoznámé železniční stanici Kaproun. Cestou k této lesní železniční stanici obdivovaly děti, ženy i orgán Milda jezírko se skokany, dále pak všichni obdivovali houpačku Járy Cimrmana a jako poctu tomuto géniovi jsme přidali na památnou hromadu šišek kousek toho, co jsme našli. Pakliže jsme měli více jak hodinu času než přijede parní vlak s vagóny vezoucími malé i velké tůristy, děti, ženy i muži s orgánem Mildou krátili si tento čas hraním, pozorováním a debatováním. Děti vytvořily úžasné lesní domečky. A pak to přišlo, resp. přijelo. Nejdřív jsme slyšeli, pak i ucítili a nakonec konečne uviděli parní lokomotivu U37 002. Děti i ženy s orgánem konečně nastoupily a opuštění smutní řidiči si je všechny na památku vyfotili, pěkně se s nimi rozloučili a do Nové Bystřice odjet nechali. Znovu jsme se sešli Na bojišti, aneb v restauraci v Nové Bystřici. Po obědě a nezbytné zmrzlině na náměstí jsme se opět vozidly přesunuli do obce Albeř, kde jsme vozidla odstavili a volnou sportovní chůzí ve volné sportovní obuvi k rybníku Osika dorazili. Všichni účastníci, vyjma dvou těžce nemocných účastníků, okusili lehce sinicemi prokvetlou vodu tohoto rybníka. Poté co usušili svá těla, jsme se vrátili k vozidlům, která nás dovezla až k ohradě severoamerických bizonů. Nějakým nedopatřením, možná po nějakém anonymu, se před námi ta americká hovada schovala. Po konzultaci s místním zemědělcem, kterého jsme zastavili i s jeho vozidlem Dacia Duster, jsme se po několika dobře mířených otázkách nakonec dozvěděli, kam se ti američtí bizoni poděli. Všechny děti, ženy i muži bizony nakonec viděli, vyfotili, nakrmili. Cesta domů již proběhla ve svižném tempu v předtuše blížící se večeře, jenž byla moudře posunuta o 30 minut. Večerní program byl tradičně hravý, hráli si děti, muži i Kateřina (ping pong). Po Ouzu, Staré myslivecké, Jägermeisterovi a tomto zápise jsme se odebrali do svých nepohodlných postelí.

Den šestý poslední:
Stratégové, plánovači a geodéti vyměřili dnešní trasu do malebného městečka Dačice. V kouzelném a romantickém zákoutí místního zámku jsme si pochutnali na sqělé kávičce a zmrzlině. Poté jsme se vydali přes veškerá náměstí a centrum do restaurace u Šuláků. Obědová pauza se ukázala býti jako velmi vhodnou a vítanou před návštěvou místní plovárny. Cestu k ní nám poradila ochotná slečna servírka, která neuspěla s tradičním trikem jihočeských hostinských s požadavkem o úhradu jednoho oběda a nápoje nad rámec skutečné objednávky. U vstupu do plovárny se podařilo šikovným vyjednávačům našeho oddílu jednak vyjednat odpovídající, vhodné a v tomto horkém dni vítané umístění našich kol prémiových značek v uzavřené, uzamčené, vychlazené místnosti. Druhak se podařilo vykomunikovat naprosto luxusní slevu za návštěvu této plovárny. 14 osob obdrželo slevu jako by nás bylo 20 osob, a to ještě větší. Místní plovárna poskytla našemu oddílu mnoho příležitostí pro sportovní aktivity spojené s vodou. Po zhruba třech hodinách vodních radovánek jsme vyrazili svižným tempem zpět na naši základnu. Cestou jsme minuli několik mlýnů umístěných kolem malebného údolí Moravské Dyje. Zdravotní personál našeho oddílu usoudil, že členům hrozí enormní riziko revmatického onemocnění, a proto po dohodě se stratégy, plánovači a geodety proložil naši cestu zhruba 268 metry trasy mezi revmaodpuzujícími kopřivami, jejichž latinský název zní: pálíjakosvinha. Při protnutí cílové čáry naprosto přesné měřící tachogramy metrologicky seřízené Metrologickým ústavem v Brně-Lesné ukázaly na krásnou hodnotu 26,345 km. Na počest toho, že náš oddíl navštívil tuto obec, se místní radnice ve spolupráci s místními hasiči rozhodla uspořádat večerní závody v nočním požárním útoku. Závodu se zúčastnilo na 20 posádek z obcí a měst JČ. Náš sportovně založený oddíl ocenil a podpořil tuto aktivitu svojí účastí. Děti, ženy a předseda si následně zahráli opět oblíbený ping pong a po uložení dětí do nepohodlných postelí se Dvořákovi, Milda, Káťa a Olda rozhodli podělit se o zážitky z dnešního dne se čtenáři našich webových stránek. Zápis byl dokončen na přelomu pátku a soboty, kdy hvězdy svítily a sportovci unaveni byli a radost měli, že během tohoto týdne krásných více jak 100 kilometrů v náročném jihočeském terénu zdolali.