Mlhavé vlhké počasí, nachlazení a jiné neduhy způsobily, že se nás v klubovně
sešlo pouze 9 těch nejzdatnějších, nejotužilejších a nejodvážnějších. Pomocí vyspělé
technologie se nám podařilo všechny pěkně vyfotit. Stačilo zmáčknout takovej malej
bleděmodrej bazmek a telefon, coby foťák, nás na vzdálenost 183,5 cm sám vyfotil.
Je mi líto všech, co tam nebyli... Nemohli se s námi zasmát všem historkám, kterými
nás hlavně Pavel zásoboval, a těch dobrot, co na stole bylo. Milda se ukázal jako
skvělá kuchařka a výtečnou paštiku úplně sám vyrobil, prý dokonce vlastníma rukama.
Kdybyste věděli o nějaké šikovné a hlavně mlsné slečně, či chlapci, napište mu 
.
Zavzpomínali jsme na doby, kdy v zimě zima byla, sněhu až po zadek... teda asi jen ten můj, protože já jsem normálního vzrůstu, na rozdíl od ostatních přerostlých čahounů. Povídání se točilo kolem kamarádů, trenérů, přátel žijících tady na Zemi, ale i o těch, co už žijí ve světech jiných. Dále jsme pak byli velmi poutavě, zasvěceně a navýsost odborně poučeni například o brněnském hantecu, vzniku náboženství a podobných úchvatných tématech. Několik historek až z dalekého Finska nám pro změnu povykládal Martin...
No prostě kdo tam nebyl, kdo vše neslyšel, může jen a pouze litovat a těšit se na nějaké další setkání.
Olda zpět
