Jak již na pozvánce avizováno bylo, tak se následně a očekávaně i stalo. Do útěchovské
klubovny zavítal Mikuláš, Anděl i Čert. Krátce po setmění to na chodbě zachrastilo,
a v klubovně ztichlo. Do jen svíčkami osvětlené místnosti přišli oni – M+A+Č.
V očích dospělých a hlavně dětí byla patrná nervozita, očekávání a u některých
byl zaznamenán i strach a obavy. Byli to však ti, co tak trošku během roku zlobili
(hlavně tedy Oldu).
Mikuláš s Andělem však dokázali svojí nadpozemskou dobrotou a klidem všechny uklidnit,
a tak obavy a strach se z očí, myslí i duší přítomných vypařil. Děti i dospělí recitovali,
zpívali a přitom se tak moc snažili, že zasloužené odměny i dostali. Někteří dospělí
byli čertem vyzváni, aby do pytle sami vlezli, ale protože se pokusili o recitaci
a protože méně šikovní byli, do pytle tak vlézti neuměli, no tak nakonec
(nedostavil se Japonec) do pekel odneseni nebyli a v klubovně i nadále se všemi zůstali.
