Tento pobyt začal brilantním příjezdem všech vozidel včetně Mildy, kterému ŘSD ČR způsobilo škodu
na vozidle typu Opel Astra, kdy se mu na pravé přední kolo namotalo cca 3 kg horkého asfaltu -
velikostně podobnému slonímu trusu. Naštěstí, ač IT specialista, nelenil, vozidlo zastavil a dosud
horký asfalt bravurně a komplet odstranil. Rozdělení pokojů proběhlo bez problémů, jelikož pan Olda
přijel jako poslední. Pokoj č. 2 byl nejblíže kuchyni, prakticky součástí jídelní haly, takže Olda
s Juniorem byli vždy první na snídani.
Pobyt jsme počali sobotní večeří v restauraci Dobré časy, kde panské osazení ocenilo nápaditost
jídelního lístku s kožešinkou. Po první nedělní a krátké vyjížďce jsme vyzvedli Nikolku na soustředění
v Třeboni na rybníku Svět. Večer, po návratu poslední účastnice Káti, kterou jsme vyzvedli na nádraží
v Jindřichově Hradci, jsme již byli komplet, a tudíž jsme mohli začít mazat chleby a dělat stojky.
Den druhý - pondělí - byl ve znamení smočení našich těl v rybníku, kdy po přečtení varování z Googlu,
vlezla do vody jen jedna účastnice. Naštěstí přežila. Bohužel po obdržení poplašné SMS zprávy
mikrobiologicky infikovaná samice spěchala za nemocným dítětem, bez mapy a s vybitým mobilem, a mírně,
i přes rady tří expertů, zabloudila. Domů se nakonec šťastně vrátila, pár kilometrů navíc zajela a
s dítětem se šťastně shledala. Další dvě účastnice musely být domů i s koly dopraveny pronajatou
dodávkou, jelikož mladé bojovnici, i když chlapsky a statečně na kole se držící, udělalo se mdlo,
a proto již navečer a celý další den odpočívala.
Při zpáteční cestě se udělalo nevolno i vedoucímu navigujícímu samci, který svolal své stádo
Pod Smírčím vrchem trojitým dlouhým řevem, a na jeho počest jsme pak toto místo pojmenovali Mildova
křižovatka.
V úterý vyrazila oslabená skupina bez čtyř účastníků, ale včetně pobliona vstříc výzvě a najela
úctyhodných 77 km. Cesta byla protkaná několika místními pamětihodnostmi a v polovině cesty zakončena
ponorem skupiny do pískovny, vedená muskulaturní malou ženštinou v jednodílném plovacím kompletu.
Na zpáteční cestě u kiosku U píchlé duše jsme se lehce občerstvili a vzápětí pochopili význam názvu
tohoto zařízení, kdy roztomilé a přítulné koťátko hbitě seskočilo z plůtku a opřelo své tlapičky
o nejdražší plášť jednoho z nás a zaťalo drápky. Několika nacvičenými pohyby se zkušeně chystalo drápky
nabrousit, duši tak propíchnout a zařídit tak výnosný obchod svému majiteli. Včasným přískokem
vlastníka kola se mu to naštěstí nepodařilo.
Ve středu jsme vyrazili k památníku Emy Destinnové k umělému toku Nová řeka. Nejpřekvapivější částí
tohoto dne byla zakouřená hospoda ve vesnici Libořezy a její místní rázný hospodský.
Ve čtvrtek jsme měli slíbený odpočinkový den - a tak se i stalo. Celý den jsme jeli pouze do kopců
a za horkého 30°C počasí, kdy děti i ženy omdlévaly a po mírném nedorozumění - po posledním 18%
stoupání, bez vytouženého koupání, se naše skupina rozdělila na muže a ženy s Petrem a domů jsme
dojeli odděleně. Muži dojeli za sucha a v pořádku. Ženy, po klidné a takřka rovné cestě, po výborném
odpočinku v restauraci Kačlehy s Nebem v hubě, dojely sice za mírného deštíku – ale osvěžené, šťastné
a se 2 duhami v zádech.
V pátek se opět skupiny rozdělily - skupina mužů jela opět na kole, celkem najela 61 km a odložila
Duška Juniora u kamaráda v Jindřichově Hradci. Skupina žen se vydala pěšky do Zooparku ve vesnici
Horní Pěna a do bludiště Obludiště v Dolní Pěně. Večer jsme zdárně zakončili hromadnou přípravou
a následnou konzumací výborného Markétina rizota.
A v sobotu vydali jsme se zpět k domovům na konci prázdnin...
Olda a spol. zpět
