Pozorní návštěvníci našich stránek se jednak dočetli v minulém příspěvku o této naplánované akci
a tytéž pravidelné čtenáře nepřekvapí, že ačkoliv jsme lyžaři běžci, tak hravě zvládáme i sporty
ostatní. Ať už to je lyžování na prkýnkách tlustějších, jízda na kolech celo či poloodpružených,
bruslení lední či na kolečkách, hra v Activity... abych jmenoval sporty nejčastější námi provozované.
Nu a v neděli 30. srpna se okruh našich sportovních aktivit rozšířil o sport vodácký. Omlouvám se, že nebudu používat přesnou odbornou terminologii, ale byla to má premiéra a někteří ti odporní termiti mi již z hlavy utekli.
Setkali jsme se spolu s ostatními vodáky pro některé strašně časně ráno (a ona ví, koho tím myslím)
v Bohunicích, u vodácké půjčovny organizátora a majitele SportRonTour - Rona Bartáka.
Naložili jsme všechny ty gumové lodičky a pádla a vesty a další materiál do připraveného busu a pak
jsme jeli k vodě, k Jihlavě (tak se i ta naše řeka zove). Celý výlet popsal náš milý a sympatický
organizátor takto:
"Jednodenní nenáročné splutí řeky pod přehradní nádrží Mohelno vede romantickým údolím Přírodního
parku Střední Pojihlaví. Uvedený úsek (v délce cca 14 km) bezpečně zvládnou i nezkušení a začínající
vodáci, ale i rodiny s menšími dětmi.
Řeka na tomto velmi pěkném a oblíbeném úseku protéká přehledným přírodním korytem, které je obklopeno
hlubokými lesy, ale i pěknými loukami a množstvím romantických skalních útvarů. Na mnoha místech je
klidný tok zpestřen lehčími peřejemi, sjízdnými stupni, přírodními prahy a dvěma menšími jezy. Navíc
přibližně v polovině sjížděného úseku je zřícenina gotického hradu Templštejn, pod kterým je známé
rekreační středisko, kde se lze cestou stavit na příjemné menší občerstvení."
Poznámka o nezkušených a začínajících vodácích patřila zřejmě Tobimu a mně, ale jak se později ukázalo,
tato dvojice nakonec patřila mezi nejzdatnější vodáky... a to vůbec, a ani trošku, si nelichotím a nepřeháním.
Autobus nás nejdříve dovezl k místu, kde bude naše plavba končit. U fotbalového hřiště ve vesničce
Řeznovice, kde je dostatečný prostor pro zakotvení, a vystoupení na břeh a pak následné sbalení lodí
a všeho ostatního. Po krátké obhlídce a pokusu o zapamatování orientačních bodů jsme se busem přesunuli
směr start, začátek naší plavby pod Mohelenskou přehradou. Po vynesení materiálu z busu jsme počali
nafukovat lodě – převážně Pálavy to byly a věci do vodáckých vaků si ukrývali, vesty na sebe soukali
a uvazovali a instruktážodbornou vyslechli. A pak, pak to přišlo. Lodě na břeh řeky jsme si donesli
a postupně jsme do lodí svých nasedali. Vpředu prý sedí nějaký háček a vzadu snad prý zadák
(či kapitán) – nepamatuju si. Posádky našich lodí tvořili Markéta a Milda, Nikča a Michal, Káťa s Ronem
a my dva s Tobim, kteří jsme velmi opatrně a premiérově do tak vratkého plavidla nastoupili a kupodivu
jsme se nepřevrátili. A pak jsme vypluli. Troška té pádlkoordinace některým (nám) začátečníkům problém
chvíli dělala, ale pak už to krásně jelo a jelo až pod Templák, kde jsme se zastavili, vylodili
na občerstvení avizované. Po celou dobu nám počasí přálo, teplo bylo. Ale po tom občerstvení,
jen Bůh ví proč, nám drobně letně pršet začalo. Vytáhli jsme pláštěnky či jiné ochranné pomůcky a dále
v plavbě pokračovali. To, že jsme celkem dva jezy sjeli a úseky s peřejemi v pořádku propluli,
bylo něco nečekaného, hlavně pro vodáky znalé, kteří nám s Tobim otevřeně či skrytě ono vodácké
cvaknutí snad i přáli.
Jejich přání však vyslyšeno nebylo, vše v pořádku a v suchu proběhlo a při vyloďování nám dokonce
i sluníčko vesele svítilo. A tak sušení lodí, balení a ukládání zpět v bus celkem hravě proběhlo
a milé vzpomínky a fotodokumentace nám zůstala.
Motto závěrečné: Správný lyžař (myšleno člen běžeckého oddílu TJ Start Brno) má vodu rád ve všech jeho skupenstvích – vodu tekoucí, vodu v sníh proměněnou, vodu v led proměněnou a vodu v alkohol proměněnou.
Ahoj a Skol a Na zdraví... což se asi moc sem nehodí 
