Po mnoha velmi krásných a povedených letních dospěláckých soustředěních strávených u Lady s Břeťou, jsme se tentokrát "museli" vydat jinam, páč ten krásný pension Lada již jmenovaní prodali.
A tak skupina sedmi lyžařů - v létě cyklistů - zamířila do míst, které také
všichni velmi dobře známe, a to do hor Jizerských, do penzionu Tereza, za kamarádem
Romanem, u kterého po léta (přesněji zimy) bydlíváme, když na Jizerskou padesátku
v únorech jezdíváme.
Středeční přivítání na penzionu bylo opět velmi přátelské, večeře opět velmi skvělá byla, zábava i hruškovice rovněž.
A ve čtvrtek, za krásného letního horského počasí jsme do kopců vyrazili. Fakt
příliš roviny jsme si po všechny dny neužili. Ale jsme sportovci zdatní a výzev
v podobě kopců se nezalekneme. A tak z Janova nad Nisou, kde penzion situován
jest, jsme šlapali směr Hrabětice, přehrada Josefův důl, Knajpa, Nová louka,
stadion v Bedřichově, Královka a zpět do Janova. Krásná etapa, krásných cca
750 výškových metrů a cca 30 kilometrů v nohách bylo. Já měl tu čest si na Knajpu
zajet dvakrát, a tak těch metrů, potažmo kilometrů jsem našlapal krapítek více.
Pátek jsme měli cíl v osadě Jizerka. Nádherné to místo a kraj, který si zasloužil
i návštěvu v dalším dni. A tak se šlapalo nahoru, mírně dolů a pak zase nahoru,
a to mnohokrát denně... Například jako velmi výživné se ukázalo stoupání od
Smědavy, které jsme však všichni opět zvládli. Viděli jsme mj. přírodní rezervace,
rašeliniště a panoramata hor a údolí s městečky a městy, která si však nepamatuji
. V nohách nám zůstalo krásných 980 metrů převýšení s pěknými 56 kilometry.
Sobota a směr Jizerka, jak již avizováno bylo. Jeli jsme cestou jinou, milou,
příjemnou, a tak brutální kopec od Smědavy jsme vyjet nemuseli. Cesty všude
krásné, bezpečné, široké. A motorizovaných cyklistů více jak nás normálních
jsme denně potkávali, jak jsme si tak pěkně šlapali, chvílemi, když dech stačil,
i povídali . Jedním z vrcholů tohoto dne byla zastávka u Protržené
přehrady (806 m n. m.), která byla slavnostně dokončena v roce 1915 a neslavnostně
se protrhla již v září 1916 a zanechala po sobě spoušť a 65 obětí. K této přehradě
(tedy jako již bývalé) jsme vyšlápli krásný asfaltový kopec z obce Josefův Důl
a tento kopec byl fakt dost dlouhej a náročnej. Následně jsme si to namířili
do avizované obce Jizerka. A pak směrem zpět. Na Hrabětické louce, resp. v Karlově
jsme si do mražených půllitrů plzničku dali a pak Jirkou doporučenou zkratkou
jsme se Petřík, Milda a já směr penzion vydali. Krapítek jsme však zabloudili,
a tak avizovaná asfaltka se změnila v hustokrutý trejl, kde i zkušený bajker
Petřík i já kola svá chvílemi na procházku vést jsme museli. Ty šutry byly fakt
brutální. No ale šťastně jsme dorazili, kola svá umyli a pak večeře, povídání
a ráno někteří přímo domů jsme jeli a někteří na Ještěd se vydali.
Opět velmi podařená akce, počasí, příroda, i naše celá skupina.
Olda
zpět
