Tradičně a již po mnoho let, vyrážíme s dětmi svými, některými i dospělými, a také
s Káťou a Mildou, kteří rovněž stále dětmi jsou, "někam" na týden a na kola. Tuto
akci všichni nazýváme jako soustředění s dětmi na kolech.
Letos jsme se vydali směr Jižní Čechy, do malebné vísky, která je menší jak nedaleký Bednárec, a proto se Bednáreček zove. Útulný penzion U Leitnerů tak přivítal 12 natěšených a téměř vytrénovaných sportovců z Brna.
Nedělní a rovněž tak první etapa, nás vedla přes kontrolní zemědělskou váhu v obci
Nová Včelnice, která navážila hmotnost naší skupiny na neuvěřitelných 990 kg, přičemž
kola Mildy a Oldy mimo onu váhu zůstaly a jako osvědčený podstavec pro fotící telefon
tradičně zůstaly. Oběd chutný a nelevný v Žirovnici pod náměstím ten den byl. Počasí
nebylo až tak úplně moc letní a ku venkovnímu koupání nás nevyzývalo, nicméně ku
návštěvě pivovárku v Popelíně se tak krapítek nabízelo. A tak jsme chvíli poseděli,
drobnou dešťovou přeháňku přečkali a pak se zpět na penzion vydali. Počítadlo (= apka)
Strava v ajfónu mém, ukázalo 31,89 km a 370 metrů výškových. Na první den – stačilo.
Někteří přeci jenom těla svá smočit chtěli, a tak do bazénu střechou krytého, těla
svá vnořili. Po velmi chutné domácí večeři se usedlo pod pergolu a povídalo se a
povídalo a pak se na pokoje odcházelo a usínalo až spalo. Omladina a někteří šikovní
dospělí jsme si i pinec zahráli, než jsme na ty pokoje a do postelí odešli.
Pondělní etapa nás zavedla až do Jindřichova Hradce. Počasí stále ještě plně na
málovrstvé oblečo nebylo, a tak teplejší doplňky jsme na sobě míti museli. Tedy
dopoledne hlavně jen, na zpáteční cestě proběhlo postupné jejich odkládání. Večeře
opět luxusní a pak povídání a pinec byl.
Strava hlásí 46,98 km a 548 m... čísla nám tak růst začala, jak dočtete se níže.
V úterý jsme se vydali směr Kamenice nad Lipou, mj. přes vísku humorně se nazývající
Pejdlova Rosička... a na další místa a vesničky, jejichž jména jsem zapomněl. V
útulném kamenickém pivovaru s útulnou obsluhou, jsme útulnou místní osmičku k obědu
si opakovaně dali. Na kávičku a něco dobrého jsme se k nedalekému wellness rezortu
Johanka vydali. Pokračovali jsme lesy krásnými, kdysi prý partyzánskými, kolem hájenky
Barborka až k jakési louce a brčálníku, kde prý v mládí Petřík stanoval a nezletilé
dívky tehdá šarmem svým okouzloval. My však neviděli ani tábor, ani dívky... my
videli prd. Návratová cesta nás vedla přes Žirovnici a opět Popelín, kde jsme vitamíny
doplnili. A na našem penzionu klasika – skvělá večeře, povídání a pinec.
Strava ukazuje 53,72 km a 692 m.
Středeční etapa byla jen pro silné muže, neboť znavené a poskrovnu trénující ženy
a děti jsme nechali auty výletit a my, zdatní mužové, do pedálů šlápli. Nejeli jsme
pomalu, ale celkem slušně rychle výkonnostně, sportovně a nebojácně. A užili jsme
si to. Koupání v nádherném lomu nad obcí Řásná včetně odvážných skoků ze skály,
skvělý oběd v Mrákotíně, fotografie skupiny i jednotlivců v Praskolesech u památné,
800 let staré lípy, a zase šlapání až do Popelína, kde 4 cyklosiláci si místní Siláky
(= pivo 13 st.) dali a pak na penzion spěchali. Před večeří ještě rozvernou koupel
si dali a pak čistí voňaví unavení ku zbytku skupinky se u večeře přidali. Za zmínku
stojí, že dva z nás jeli na menších 26palcových kolech, ale například v obci Studená,
jako by je polili vodou horkou, do pedálů svých mohutně šlápli a takřka nám ujeli...
no, oni si to takto jen mysleli. Ženy s dětmi toho dne sice na kole nešlapali, ale
v bludišti a možná i v zoo bloudili a obědovali a dne si krapet turisticky, oproti
nám, užili. Večer na penzionu proběhl tentokrát herně a konečně Activity se na řadu
dostali. Spravedlivé rozdělení na muže a ženy se ukázalo býti pro tuto hru vhodné.
První hra skončila spravedlivou remízou, i když ženy si to nemyslely, druhá hra
však ukázala dominanci mužů, kteří ji o parník vyhráli. Díky skvělým pantomimickým
výkonům byli Petřík a já přijati do Národního divadla a byli zařazeni do nominace
na ceny Thálie. Pro úplnost uvádím, že muži, sportovci, siláci našlapali 60,73 km
a nastoupali 847 m. Jak by řekl klasik – "zřejmě slušnej oddíl".
Čtvrteční teplé počasí nás vylákalo k vodě, přesněji k lomu nad Kamenicí nad Lipou.
Cestou tam jsme minuli... teda mimo jiné... obci Lhota, kde na břehu rybníka místního
zábavná cedulka na stožáru byla – Lago de Lhota. Pro většinu však nepovšimnuta byla,
já si však všiml a vyfotil. Protože jsem holt jinej. Po následném docela dlouhém
stoupání jsme se až k již zmiňovanému lomu dostali, těla svá řádně osvěžili a na
oběd tak ještě větší chutě dostali. A kuchyně kamenického pivovaru opět nezklamala.
Dobré jídlo, osmička i obsluha síly do našich těl vpustili. Při zpáteční cestě silní
jedinci Siláky si v Popelíně dali a pak za zbytkem skupiny až na večeři jsme dojeli.
Večer pinec a povídání, evidentně ženy na Activity již chutě neměly, vědomy si své
včerejší drtivé porážky... asi, asy. 50,25 km a 708 m – tohodenní údaje ze Stravy.
Páteční horké počasí opět plánovačům nařídilo najít čistou vodu ku koupání. Klasický
oběd jsme dali v klasické hospůdce u silnice v obci Hospříž, kde jsme i pár kapek
dešťových následně přečkali. A pak jsme se do obce Jindříš zvoucí a pískovny místní
vydali a zase se tak nějak povětšinou do vody vsunuli. Většina pak zamířila do nedalekého
Jindřichova Hradce na kávu a hotovost, kterou nám bylo doporučeno platiti na našem
penzionu. Etapa nakonec nebyla ani moc krátká, přesněji mi Strava ukázala 48,13 km
a 474 m. Kousek před cílem jsme se tak nějak nepochopitelně rozdělili a někteří
se vydali cestou horší a delší a někteří my, cestou pohodlnější a asi i kratší.
No a Popelín tentokrát smutně na cestě naší nebyl. Většina skupiny již unavenou
byla a čas k večeři se přiblížil. Po našem příjezdu se na penzionu objevila skupina
povětšinou mladých lidí, která pak následně až do 3. hodiny ranní naprosto zbytečně
hlasitě hovořila a po penzionu dupala. Holt umělci z Prahy to byli, konkrétně z
Divadla Na Maninách... jak jsem až v sobotu při odjezdu zjistil. Po večeři se chvíli
sedělo, za tónů Tobiho kytary i pělo, a dokonce i oni umělci s námi zpívat se nebáli.
Sobotní balení, loučení, placení, povídání a smutné pokukování po roztočeném selátku
na grilu, na kterém si určitě navečer zůstavší umělci pochutnali.
Takže tak nějak to letos na kolech bylo. A uvidíme, co příští rok bude, zda-li hlavně dětem, povětšinou již dospělým, s námi jet chtít se bude...
Za mne krásný týden, plný sportu, slunce, vody a Siláků i siláků.
Olda zpět
