K potěšení všech lyžařů, pořadatelů, hoteliérů, hospodských, stánkařů a autobusáků
v kraji libereckém se letošní Jizerka uskutečnila v plné parádě.
Ač to tak ve čtvrtek a už vůbec né v pátek nevypadalo, tak víkend přinesl slunce (nejen v duši) a mráz (pouze venku, nikoliv v duši). Během čtvrtečního příjezdu většiny účastníků partičky naší skoro již tradiční bylo kolem nuly a nevlídno. Večer proběhl opět diskuzně, zábavně a takticky... no prostě jako povždycky.
V pátek celý den sněžilo, kolem nuly bylo, ale i přesto jsme do stopy vyrazili.
Pár, tady přesněji prý asi 12–13 km, jsme lehce najeli, resp. natrénovali, obídek
na Nové louce dali, čajíček u Haidi na louce Hrabětické jsme ochutnali (tedy s rumem,
což dá rozum).
A jak je zvykem, páteční večer byl zaměřen na přípravu mázy na sobotní závod na 25 km.
Protože meteorologové, rosničky i Milda-Zákopčaník předvídali výrazně lepší počasí,
tak jsme na stoupání jen lehce zažehlili tuhý modrý normál Swix (nevím jak se to
dnes jmenuje) a na jetí také modrý (já klasika - starýho Hestana) s překrytím "speciálního"
Swixu, který nelze na těchto stránkách blíže specifikovat. Pak jsme vytvořili struktury
(nikoliv staré, ale nové, navíc lineární) za pomocí speciálních pomůcek kamaráda
Jirky, který nám opět zapůjčil svoji kozu (na mazání lyží, aby nedošlo k omylu)
a ty pomůcky strukturovací. Ve večerních hodinách dorazil až z Finska natrénovaný
a natěšený Martin, takže i jeho lyže se stihly připravit a pak se šlo brzy spát,
protože první závodní den se blížil.
V sobotu časně ráno, za opatrně vykukujícího slunce a mrazu asi 5 stupňů, vyrazili
závodníci = Káťa, Martička, Martin, já a náš servisní doprovod – Milda na bus. Na
stadionku jsme špionážně koukli na servismany Swixu, co mažou na stoupání.
Klistry...to jsme tedy nepochopili a v tom někdo dostal nápad, tuším jsem to byl já,
namazat 2 vrstvy modrého normál – Swixu a třetí vrstvu téhož vosku posunout kousek
dopředu a jen lehce rozkorkovat. Martička však nedbala rady mé a nechala si od Swixu
namazat klistr, který však nakonec překryla modrým tuhým... a spokojena... nebyla.
Káťa i já jsme spokojeni byli, dokonce velmi, Martin, ten si na lyžích přivezl tuleňa,
tak stoupací mázu neřešil. Závod byl krásný, ty panoramata, slunce, mráz a kdyby
natrénováno více bylo, tak by se rozhodněpádně i výsledků lepších dosáhlo. Do cíle
jsme však dorazili všichni a myslím, že i spokojeni všichni jsme byli. Odpoledne
někdo relaxoval, někdo na hokej koukal, někdo (Martin) zapůjčené netuleňové lyže
testoval a pak večer se mazalo se závodníky, padesátníky. Máza byla obdobná, protože
i předpověď byla obdobná. Večer opět jen krátký 2–3 pivní byl...
Neděle byla také pěkná, jen trošku větry byly, nikoliv však způsobené luštěninami
či teplým chlebem, ale počasím. Se závodníky jsem vyrazil na start a mazali jsme
jen o stupeň teplejším modrým tuhým Swixem. Závodníci, kteří trať padesátikilometrovou
absolvovali = Milda a Jirka, třetího nemohu z rodinných důvodů ani zmínit, závod
zvládli, dokončili a na mázu si nestěžovali a myslím, že i spokojeni byli.
No a pak odpo jsme postupně odjížděli do domovů svých, spokojeni, unaveni a na další ročník lehce předběžně již natěšeni.
Olda zpět
