SKOL
Zdravím všechny zájemce, kteří zavítali na tyto webovky, aby se dozvěděli něco málo o 52. ročníku Jiz50 z pohledu lyžařského oddílu TJ Start Brno.
Letošní závody Jizerské padesátky, jež v roce 2000 byly zařazeny do členství Worldloppet, které byly
vypsány na 8. 2. - 10. 2. 2019. Začínáme tedy ve čtvrtek 7. 2. cca ve 14:30 na D1, kde vyráží první
plně obsazený vůz s posádkou Olda, Katka, Milda a Jonda. Směr s jasným cílem vyzvednutí startovních
čísel v OC Nisa Liberec. Nadstantartně dobře a plynule projetá D1 i pražský okruh nás za pouhé dvě
hodinky a 20 minutek, za přispění Oldy jako řidiče, vyplivnul v podzemní garáži nákupního centra.
Pomocí předem vytištěného formuláře a případných zplnomocnění byly převzaty startovní čísla. Následně
bylo spousta času, tudíž se naskýtala možnost využít ho pro tzv. šoping nebo šopování, ale vše
bylo jinak. Náš bývalý vedoucí Olda byl osloven prdelatou slečnou za účelem zkoušky nového vozu
od partnera tohoto závodu automobilky VW. My přijeli také značkou VW, tudíž k mému úžasu Olda
iniciativně nadiktoval své iniciály do formuláře a posléze jsme již seděli v novém Multivanu.
Šoférem byl Olda, my tři jsme obratně vyzkoušeli veškeré funkce zadní části vozu. Následoval
ukázkový okruh, který jsme objeli bez ztráty kytičky. Pak proběhli menší ochutnávky u dalších
partnerů akce.
Kolem 18 hodin jsme konečně dorazili na Penzion Tereza v Janově nad Nisou, kde nás uvítal usměvavý
hoteliér Roman. Všichni měli strašnou žízeň, takže jsme se velice rychle po ubytování znovu sešli
dole v restauračních prostorech a osvěžili své chuťové pohárky lahodným mokem. Chvilinku na to
přijela další účastnice zájezdu, a to Marta. Borci z Brna, jež vyráželi až po práci kolem 18 hodin,
měli fake-kovou informaci od Oldy, že už asi na ně nezbude večeře. Proto po cestě navštívili
nějaké kuře, ale i tak měli velice dobrý čas jízdy na oněch cca 312 km. Takže aktivní člen Pavel
a kamarád Jirka doplnili náš kolektiv do celkového počtu 7 závodníku. Pánové s plnými žaludky
ze zmiňovaného rychlého občerstvení ovšem nebyli ochuzení o večeři a dostali stejně jako my dobrý
mastný vývar a neuvěřitelnou porci boloňských špaget, která jim vyrazila dech.
Následující den pátek 8. 2. jsme po snídani vyrazili do bílé stopy na lehkou předzávodní vyjížďku.
Krásný slunečný den jako při příjezdu byl tentam. Po cca 2 km s běžkami v ruce jsme zkusmo vyjeli
menší kopeček v mlze s dohledností max. 5 m. Na vrcholku, protože to všem střílelo, jsme lyže
namazali sádlem, a jeli směr chata Královka na menší občerstvení. Dále jsme pokračovali do
Bedřichova k místu startu a cíle, kde právě končil závod Jiz 30, (volnou technikou) s vyhlášením
nejlepších tří a hymnou ČR. Pavel a Martička zakoupili energetické balíčky, následovalo foto
a poté jsme se všichni vydali na zpáteční cca 5km cestu na penzion. Příjemným zakončením tohoto
výletu byla Krvavá záda (alkoholický nápoj pitý dle Póla. Olda byl iniciátorem této akce).
Po osprchování a opět dobré večeři jsme se sešli cca v 19:30 v lyžárně, kde díky zručnému
Jirkovi, který den před odjezdem připravil lavici na mazání lyží, jsme začali s přípravou závodní
mázy pro sobotní závod Jiz25, které se účastnili: Marta, Katka, Olda a nově po 10leté odmlce
i staronový člen Jonda - já, jenž jsem dostal tu čest tohoto zápisu. Pro představu k lyžárně uvedu,
že je o trošku větší než jako šatna obvyklého panelákového typu. Řekněme 4 x 2 m.
Prognóza byla: teplota okolo 0 °C, spíše vyšší. Tzn. klistr. Pavel a Jirka byli připraveni díky
nákupu v brněnské speciálce, řekl bych velice profesionálně. Vosky na skluz měli v podstatě ty
nejlepší, co lze nyní koupit. Ke kvalitním parafínům nebo gliderům také ale patří profesionální
přístup po stránce odborného nanesení na skluznici a následné strhávání, kartáčování a pro mě
i nově strukturování, které nám k naší velké radosti opět provedl závodník Jiz50, který se
umisťuje pravidelně v první 100, profík pan Jirka Němec. Takže ve stručnosti, je potřeba nejdříve
danou lyži odmastit od zbylých vosků. Za pomoci žehličky naneseme první vrstvu parafínu, necháme
vychladnout. Pak strhneme a vykartáčujeme: každou plochu po směru jízdy 10-20x. Takto Milda
a Pavel nanesli parafín na né čtyři páry, ale na pět párů lyží, protože Martička nebyla stále
rozhodnuta, jestli pojede na nových lyžích, které zakoupila ve stejné speciálce, co kluci nakoupili
vosky.
Naštěstí před nanesením druhé vrstvy skluzných parafínů přišel zmiňovaný profík Jirka, který řekl, že má Martička velice dobré a kvalitní závodní lyže, ale což nikdo z nás nevěděl, že takovéto lyže (skluznice) se musí rozjezdit pomocí měkkých vosků. Takže druhá vrstva byla už jen v uvozovkách pro čtyři páry lyži. Ale profík Jirka přinesl mimo svých rád i profesionální lavici - což bylo super, avšak časově daleko náročnější. Od teď se dělala každá jedna lyže zvlášť. Katka lehce po 22. hodině odešla na kutě, a to jsme byli prosím stále u skluzných vosků druhé vrstvy. Takže po kartáčování nám Jirka odborně strukturoval všech osm lyží. Pak jsme dostali tip, jaký klistr a jak nanést. Této činnosti se ujal Olda, který takto namazal všech osm lyží. Akce mazání byla ke spokojenosti všech ukončena krátce před půlnocí.
Následující den v sobotu ráno, jsme se sešli v brzkých ranních hodinách u snídaně, kterou nám
Roman nachystal dřív, než bylo obvyklé. Příjemným překvapením všech snídaní byly maliny. V docela
časovém presu jsme rychlou, ale opatrnou chůzí sešli po zledovatělé silnici na autobusovou
zastávku, kde v 7:37 jsme měli nastoupit na bus č. 101, který nás měl dopraviti na start
do Bedřichova. Ve viditelném dosahu zastávky jsme náhle spatřili autobus právě zastavující.
Milda zařval, že ho stihneme a všichni jsme se dali do poklusu. Sic jsme autobus stihli, ale
k našemu překvapení se pouze otevřeli přední dveře od řidiče a postarší závodnice nám stroze
oznámila, že přijede další autobus, který bude méně plný. I tak se také stalo a závodníci oddílu
TJ Start Brno s doprovodem Mildou byli rázem dopraveni do ruchu předzávodní atmosféry.
Olda s Milanem zjistili mázu a zakoupili klistr Swix Nero (-3 až +5 °C), který nám Milda odborně
nanesl na běžky. Zkouška Oldy a mě prokázala, že zvolená máza je boží. Pod azurovým nebem jsme
pořídili společné foto a v 8:45 jsme odložili bundy do pytlů s čísly a předali je Mildovi, který
nás doprovodil do startovních vln. Všichni 4 jsme byli v první vlně, která ale čítala 600 závodníků
a my byli na konci této vlny. Přesně v 9 hodin padnul výstřel a závod Jiz25 byl odstartován za krásně
hustého sněžení. Z našeho oddílu se jako vždy nejlépe umístil aktivní člen a bývalý vedoucí Olda.
Myslím, že všichni jsme si tyto tradiční závody užili, také díky skvělé máze, a zapsali se tak
do dalšího ročníku Jizerské padesátky. Ta se koná od roku 1970 jako memoriál expedice Peru,
kde zahynulo 15 československých horolezců, mezi kterými byli i zakladatelé těchto závodů, jakožto
přípravného tréninku pro horolezce poprvé uskutečněné 20. 1. 1968, kde 50 km bylo určené pro muže,
25 km pro ženy.
Na chatu jsme dorazili zhruba kolem 13. hodiny. Odpoledne jsme strávili v odpočinkovém módu převážně
v posteli. Borci Pavel a Jirka si udělali menší projížďku na běžkách a po 15. hodině se i s Mildou
a expertem Jirkou sešli v lyžárně. Průběh mazání byl stejný jak předešlý den až na to, že Jirka
použil ještě prášek, který nanesl jako třetí vrstvu skluzné části lyží. Tento prášek (fluorový)
je top a přispívá k ještě lepšímu skluzu na závodních běžkách. Dále jsme měli možnost vidět
i nanášení vosků pro stoupací komoru, kde pokud se maže klistr, bývá komora zmenšena.
Proto je velice důležité mýti správně změřenou komoru na lyžích. Martička si velice chválila,
jak měla namazáno a že ji lyže nepodkluzovaly, i když oproti minulým ročníkům měla komoru o cca
polovinu menší. U večeře nám Milan oznámil některé skutečnosti ohledně fungování našeho oddílu
a to, že v březnu proběhne schůze, na které se určí nový předseda, vedoucí a plán na rok 2019.
Neděle ráno probíhala podobně jako sobota až na to, že tentokrát chyběla Katka a Martička, které
již měly splněno. Závodníci Milda, Pavel a Jirka za doprovodu Oldy a Jondy se vydali na zastávku
do Janova o trošku později než předešlý den. Po projetí třetího plně obsazeného autobusu všichni
zachovávali chladnou hlavu a neobjevil se žádný stres. Další autobus, co nám zastavil cca v 8 hodin
oznámil, že jede za 20 Kč na osobu. Samozřejmě jsme toho využili, kupodivu ale jako jediní z této
zastávky. V Bedřichově to probíhalo asi tak, že já si v sobotu mohl vybrat, kterou kadibudku
navštívím. Nyní však byly před asi 50 budkami fronty. Což je samozřejmé, protože na 50 km bylo
přihlášeno min. 2x více závodníků než na 25 km. Někteří účastníci měli zlatá čísla, protože tento
závod jeli již po potřicáté. Olda s Mildou opět zjistili co maže skupina Swix, a zakoupili klistr.
Možná by fungoval i ten ze soboty, ale obchod je obchod. Tentokrát měl každý ze závodníků jinou
startovací vlnu. Pavel, který si jednou zajel svůj nejlepší čas 3 hodiny a 39 minut (profík Jirka
2:29) měl luxusní 3. vlnu. Milan jel ze 4. vlny a Jirka, jelikož jel tento závodpoprvé, nafasoval
jednu z posledních vln, asi 8.
Já jsem se samotného startu neúčastnil a vyjel jsem cca 15 minut před startem do závodní stopy
pro pořízení fotek. Bohužel jsem v takto velké mase lidí nenašel své kolegy. Při příjezdu
na první rozcestí mě pořadatelé zastavili s tím, že dál jet nemohu. Daný úsek jsem objel a napojil
se na trať na 7. km v čase 10:28, kde šel nekonečný zástup závodníků tempem turisty. Stopa se
objevila až na Čihadlech na 12. km. Tato zkušenost ve mně zanechala nepříjemný zážitek, který
na chvíli přehlušil možnou další účast. Avšak energie, která na vás proudí po celou dobu závodu
je nepopsatelná, a i přes začátek závodu, kde se cítíte býti ušlapáni, se nakonec vše v dobré
obrátí a věřím, že příští rok si 50 km užiju. Oproti sobotě bylo počasí horší. Menší viditelnost
a poměrně silný vítr, který byl dopředu hlášen předpovědí počasí, kde mělo i pršet. Naštěstí
se déšť při závodu neobjevil.
Jako první dojel do cíle Pavel s časem 4 hodiny. Já už na něj netrpělivě čekal, protože jsem měl zmrzlé nohy a obuv na přezutí jsem měl schovanou u Pavla v pytli, který se vydává proti číslu závodníka. Organizace pro výdej těchto pytlů s oblečením je již na profesionální úrovni a člověk víceméně nečeká. Své věci dostane ihned při přiblížení k této úschovně. Po převlečení nás docela rychle vyhnal lehký náznak deště.
Postupně jsme se na chatě všichni sešli, kluci si předali zážitky. Například Jirka při svém
prvním ročníku zlomil dvakrát hůl. Poprvé v zatáčce, kde předjížděl a spadnul. Naštěstí hned
dostal novou hůlku a mohl pokračovat dál. Podruhé už takové štěstí neměl a teda klobouk dolu,
musel ujet 5 km, než dostal novou. Pavel byl s mázou velmi spokojený, jen musí zapracovat
na odpichu. Milda už tak spokojen nebyl a nemohl se 100% spolehnout na svůj odraz, ale zase si
pochvaloval, jak si po cestě poklábosil s panem Vávrou (Šumná města). Po sprše jsme měli
zajištěný oběd, který teda nakonec byla spíše večeře podávaná v 17 hodin. Řízek přes celý talíř
byl moc dobrý. Rozloučení s Romanem a hurá domů Jirkovým Transportérem.
Díky tomuto datu konání se někteří naši kolegové z oddílu nezúčastnili jako v minulých letech, protože se tento termín kryl se začátkem jarních prázdnin jejich dětí. Příští rok to bude podobné, čeká nás termín 7. 2. - 9. 2. 2020.
Závěrem bych rád poděkoval všem účastníkům této akce za vlídné přijetí do party oddílu a věřím, že se příští rok zase všichni sejdeme na chatě Tereza v počtu ideálně všech aktivních členů.
Děkuji za spolupráci a s pozdravem
Jonda zpět
