Ve čtvrtek navečer se v penzionu Tereza, v Janově nad Nisou, sešla elita našeho lyžařského
spolku. Z šesti účastníků bylo tentokráte 5 závodníků a jeden dočasně tělesně postižený
závodník, pro dny následující jako leader nazývaný. Čtvrteční večer byl věnován teoretické
přípravě a odborné diskuzi nad podmínkami, které letošní závody doprovázejí. Není třeba si
cokoliv nalhávat... prognóza a předpovědi nebyly optimistické a nikterak příznivé. Páteční
ráno nám totok potvrdilo. Mlha a déšť. A tak jsme celé dopoledne věnovali hlavně
psychologické přípravě závodníků. Po poledni se však počasí lehce umoudřilo, neboli pršet
přestalo, a tak závodníci usoudili, respektive na pokyn leadera výpravy sami nakonec uznali,
že nastal čas na trénink a testování lyží. Tudíž na louku, jenž se od nepaměti Hrabětickou
zove, se vydali. Leader pohledem na oblohu a ochutnávkou sněhu usoudil, že jedině klister
červený Swix se na sníh tamní hodí. Sám vlastnoručně osobně a rukou pravou aplikoval na
5 párů lyží tento vosk osvědčený, který, jak následně potvrzeno bylo, vhodnou volbou se
ukázal. Lyžníci tak absolvovali několik tréninkových kilometrů a zvláště účastníci sobotního
závodu si nadmořskou výšku i sníh zdejší na síly vlastní vyzkoušeli. Po návratu na základnu
se dlouze diskutovalo, co jak bude zítra (v sobotu) ráno. No a protože venku pršelo, teplota
lehce nad nulou byla... tudíž i diskuze tato velmi, opakuji velmi, dlouhou a náročnou byla.
Pro čtenáře neznající problematiku a složitost kvalitního namazání lyží připomínám, že
teploty kolem nuly jsou i pro vyhlášené servicemany severské, možná dokonce i norské,
velmi tvrdým oříškem, neřkuli noční můrou. A tak i leader oddílu měl v sobotu ráno, kdy po
časném budíčku se celkem tři závodníci na závod chystali, lehkou obavu, aby své více jak
čtyřicetileté zkušenosti s lyžováním i mazáním dokázal správně využít. A tak na
bedřichovském stadionku, v sobotu kolem 8 hodiny ranní, proběhla máza (= mazání) třech
párů lyží. Mlha byla, lehce mžilo a teplota kol nuly byla. Červený klister Swix překrytý lehkou
vrstvičkou stříbrného klisteru Swix se nakonec jako celkem přijatelnou volbou stal. Tyto
vosky tekuté pravačkou leadera aplikovány a třením roztírány byly. A pak zazněl výstřel,
který všem, a hlavně naší Martičce signalizoval, že je třeba se vydat na trať 25 km dlouhou.
Martička byla nejlepší, Petřík druhý (po dobu závodu na prsou se jménem leadera závodící)
a Káťa třetí... tedy v rámci oddílu našeho. Celková umístění těchto borců jsou k dohledání na
stránkách závodu.
Odpoledne a večer sobotní jsme opět věnovali přípravám lyží a hodnocení sobotního
závodu. Znovu a důrazně zdůrazňuji, že počasí letošní je opravdu pro mazání lyží velmi,
velmi složité. Tudíž Milda s Pavlem využili odborných rad znalce Jirky Němce,
který je našim spolubydlícím na penzionu a který jen letos již 7 dálkových závodů
absolvoval... tudíž je člověkem znalým a zkušeným 
.
Závodníkům poradil, jak správně
strukturovat tuhé vosky na jetí a také doporučil zažehlit blanku modrého klistru na stoupací
komoru.
Přátelé, nedělní ráno opět potvrdilo, že hory Jizerské přejí pohodu a radost závodní jen
padesátníkům. Na silnici vedoucí ku autobusové zastávce ráno netekla voda jako v sobotu,
nemrholilo a ani mlha nebyla a teplota lehce pod nulou i byla. A tak leader, po konzultaci
s kolegy od Swixů, nanesl svou typickou a navíc mnohdy i šikovnou pravačkou na připravený
modrý klistr ještě blanku fialového, a na krátko i červeného, klistru. Oba borci mázu těsně
před startem závodu i vyzkoušeli a velmi si ji pochválili. No a pak plni nadějí a očekávání do
přidělené startovní megakóje se odebrali. Bundy teplé do pytlíků žlutých odevzdali a pak
vyrazili. Oba závod úspěšně absolvovali v časech odpovídajících jejich aktuální formě,
výkonnosti a hmotnosti. Po návratu na penzion proběhlo krátké zhodnocení závodu a pak se
celá naše skupinka vydala k domovům svým. A protože ještě světlo a sucho bylo, tak to tak
frčelo, že brzy se i doma bylo .
A jak se stalo tradiční tradicí, opět se ukázalo, že jsme dobrá lyžařská parta, která dokáže
podávat skvělé výkony za mlhy i za slunce. Bohužel jediným smutným okamžikem celé akce
je to, že příští rok má půlka Práglu, a ještě pár dalších okresů, jarní prázdniny, a tak
ubytování v chatě Tereza asi nebude možné... což všechny mrzí. Už jsme však zahájili
intenzivní hledání jiných možností a tak snad, snad, snad i příští rok pojedeme, ubytujeme se
a závodit budeme.
