Dny velikonoční, samy o sobě již tak dostatečně sváteční a oslavné, jsme si posunuli
ještě výše, aneb zpestřili jsme si je sami půvabnou oslavou narozenin, a to hnedle
dvou členek, oddílu našeho lyžařského. Ač ony členky dvě, stále mladistvé, a to
na těle i duchu jsou, tak i jim léta přibývajó, byť viditelná na nich nikterak
nejsou. Fakt, díval jsem se, dvakrát.
V komorní atmosféře klubovny naší útěchovské, několika lyžníky obsazené, se tak
ono setkání oslavné, odpoledne v sobotu 8. dubna, uskutečňuje. A při popíjení
čaje čerstvě uvařeného, kávy rovněž čerstvě připravené, limonád a nápojů jiných
a také při konzumaci dobrůtek vlastních i nakoupených, pogratulovalo se oběma
oslavenkyním, děvčatům našim oblíbeným, Saši a Káti.
Naše povídání bylo výjimečně naprosto apolitické, a tak proto veselé a zábavné
bylo, navíc Mildovým nápadem sqělým, podpořeno bylo. V jeho ÍTé mysli (čti v ajťáckém
myšlení) nápad úžasný se zrodil a na televizoru klubovním, přes notbuk jeho, promítání
fotek ze stránek oddílu našeho, spuštěno v to odpoledne bylo.
Setkání bylo tradičně zábavné a poutavé, netřeba dodávat, že tomu s námi vždy
tak bylo a je. V časném večeru, po pečlivém úklidu klubovny, jsme se dolů, do
polí černých, autem velkým svezli. Mužská část týmu oslavenkyň a pouze jedna oslavenkyně,
pojala nápad prodloužit ony oslavné okamžiky, a tak do černopolní Prádelny zašla,
sedla a nápoje nízkoalkoholické, konzumovala. A protože jsme se toho nebáli, po
půlnoci hostinskou ku stolu přizvali, vášnivě pak všichni diskutovali, a ještě
před rozbřeskem jsme se všichni domů dostali. Myslím tedy.
Je fajn, že se mnoho let všichni známe, že spoustu zážitků společných tak máme, no a tak témata veselá vždy ku povídání máme.
Olda zpět
