Ano, opět Bednáreček a Dvůr u Lejtnarů.
12; 7; 271,22; 3 407... tato čísla hovoří za vše a přiložená fota taktéž. Slova další jsou zbytečná. Za rok možná zase někde a možná i s dětmi na viděnou a kolovýlety se těším.
Upřesnění:
- 12 účastníků
- 7 dní
- 271,22 km našlapáno - tedy jako néééé fšici
- 3 407 výškových metrů a opět nééé fšici
Den první – neděle
Protože nás v sobotu na penzion přijelo pouze 7, tak těchto 7 v neděli dopoledne na kolech vyrazilo směr Jindřichův Hradec. Občerstvení jsme premiérově vyzkoušeli na koňské farmě v obci Jindřiš, kde však pivo nepříliš chutné bylo, navíc svědky 
krvavé scény jsme byli, kdy kobylka malá hlavou svou podrážděně jednu snad žokejku mladou, budoucí, nešetrně odstrčila a kus zubu jí tímto ulomila a ret roztrhla. Krve spoustu bylo, Pavel záchranku volal, děvče v šoku bylo. Po příjezdu sanitky a ošetření naštěstí vše v pořádku bylo a tak jsme v cestě pokračovati mohli. Oběd v Jindřichově Hradci v restauraci Střelnice nikoho z nás nenadchl, pouze zasytil, abychom zpět cestou jinou pokračovati mohli. Muži a ženy se zastavili v tradiční pivní baště – v Popelíně, kde vřelé přivítaní s majitelem, panem Zemanem proběhlo a nějaké chutné píví do hrdélek našich zasyčelo. Po příjezdu do penzionu jsme postupně přivítali Markétu s jejími dvojčaty a později i Tobi dorazil. Večer povídání a možná i pinec se hrál. Cyklisté toho dne v nohách 43,2 km a 447 m výškových měli.
Den druhý - pondělí
Zajímavým zahájením tohoto dne byla rozdílná psychologicky-taktická příprava sportovců 
před etapou plánovanou. Milda v pozici lotosu tiše na slunci hinduisticky meditoval, Petr a já jsme přípravu pojali odlišně, po panamsku – desetiletým Ron Malteco. Zcela otevřeně nutno na tomto místě konstatovati, že během etapy se tyto rozdílné přípravy nikterak neprojevily.
Plánovaným cílem byla naše oblíbená Kamenice nad Lipou, kam jsme posléze všichni v pořádku dorazili, skvělý obídek a osmičky jsme si dali a následně většina z nás směr Žirovnice a místní cukrárna vyrazili. Další zajímavostí dne dnešního byl průjezd 
obcí Drážďany, přičemž republika opuštěna nebyla. A pak nemilým překvapením byla cukrárna tento den uzavřená, takže náhradní doplnění cukrů a kofeinu na zahrádce hotelu Artaban, na místním náměstí, realizováno bylo. A pak už se směr Bednáreček vyrazilo a na Káťu se cestou narazilo a společně pak do penzionu dorazilo. Pro pořádek, který musí být, uvést musím 45,3 km a 600 m výškových.
Den třetí - úterý
Po ranním rozdělení skupinky naší na děti s auty a nás ostatní – cyklisty, jsme 
vyrazili vstříc etapě další směr obec Mrákotín, kde bylo domluveno obědové setkání skupinky celé naší. Po přípravě kola Markétina jsme vyrazili a cestou jsme si slušně zašlapali téměř až k televiznímu vysílači Javořice. Pod úpatím tohoto kopce s vysílačem jsme žertovně požádali odpočívající seniory o foto nás, bezmotorových cyklistů, což za pobavení všech uskutečněno bylo. A pak už se z kopce fičelo až do Mrákotína, 
kde jsme pupíky své s dětmi našimi si naplnili a pak k 800 let staré lípě velkolisté, v obci Praskolesy pro fotek pořízení došlapali. A pak už se zase šlapalo a šlapalo například přes obec Palupín, kterou jsem interně přejmenoval na Papulín, kde k vidění plantáže jedliček vánočních byly. V létě, kdo by to byl býval řekl. A aby těch názvů 
na P více bylo, dojeli jsme do našeho oblíbeného Popelína, kde jsme opět tekutiny doplnili a následně do Bednárečku dorazili. Pinec se hrál, Tobi na basu cvičil a pak všechny děti horor sledovaly a my ostatní si zase jen tak zvesela povídali. A krásných 50,63 km a 744 m výškových jsme tento den zdolali. Doplňuji, že tento den nám foukal hustopřísný vítr, který jsem neměl rád.
Den čtvrtý - středa
Tento den jsme pojali odpočinkově, na pohodu a pomalu a všichni. Oběd původně plánovaný 
v Jarošově nad Nežárkou neklapl, a tak se až do Nové Včelnice jelo. Zde jsme plánovali poobědvat v Resortu Nová Včelnice, avšak příjezd náš pozdní znamenal vyprodané obědy, a tak jsme někteří nepohrdli obědem v hotelu Jelen. Například mně tam chutnalo, protože jsem skromný a nerozmazlený. A pak konečně Žirovnice a cukrárna, kde hlavně 
ženy dietářky vydatné zákusky ku kávičkám si daly. A pak opět přes Popelín oblíbený jsme projeli, někteří se tam na chvilinku i zdrželi a následně do Bednárečku dorazili.
Večerní program byl pinec celé skupinky naší. Hráli jsme ameriku, kolem stolu běhali a občas i míček trefovali a oněch 38,71 km a 430 m výškových většinou většina nepociťovala.
Den pátý - čtvrtek
Skupinka opět jaxi rozdělena byla, ale jednotný cíl však měla - Jindřichův Hradec. Krásná etapa opět přes obec Jindřiš nás vedla, kde na mostě historickém (z 18. století), 
navíc barokním a také úplně kamenném se sochou Jana Nepomuckého, se nás 7 vyfotiti nechalo. Focení předcházela veselá scénka, kdy jedné z výletnic bylo oznámeno, že při absenci tréninku a nezdravé stravě, má nohy samé sádlo, což vzápětí bylo rezolutně odmítnuto a rádoby opraveno výletnicí jinou, se slovy "to není sádlo, to je těsto"... 
čímž skupinka naše rozveselena byla a na oné fotografii toto patrno jest. Na doporučení pana Zemana z Popelína, jsme se na oběd vydali do měsíc otevřené restaurace s pivovarem, která se Smetana zove. Všem nám brada spadla. Nádherné stylové prostředí, velmi dobrá jídla i píví Jindra k chuti nám přišly. Ženy a děti opět na zákusky se odebraly a mužové ještě nějakého Jindru pozřeli. No a pak jsme se zpět do Bednárečku vydali
A v bazénu tamním se otužili, těla svá plavbou a zábavnými vodními hrátky jsme si 
protáhli, na zapadajícím sluníčku se osušili a tekutiny doplnili a ku tradičně skvělé večeři se odebrali. Pak kulturní večer za zpěvu a tónů kytary Tobiho se odehrál... a pak děti opět horory sledovati šly a my ostatní chvílemi pinec hráli a nebo si venku jen tak povídali. 41,6 km a 462 m výškových jsme někteří našlapali.
Den šestý - pátek
Protože děti a ženy různé důvody, proč na kolech tento den nevyjet měly, tak pouze 
4 zdatní muži vstříc vykoupání v lomu nad Kamenicí v plánu vyrazit měli. Žertovné foto před cestou, kdy Pavlovi do košíku z Kauflandu, elegantně na kole jeho připevněném, bečku piva kdosi dal, jsme si pořídili a vyrazili. Opět vítr slušně foukal, ale zdatným sportovcům to skoro nevadilo a šlapali jsme k onomu lomu. Ten krásně čistý a překvapivě i celkem teplý byl a těla naše patřičně osvěžil. Oběd společný v kamenickém 
pivovaru následoval a pak jsme chtěli všichni mužové směr Popelín vyrazit. Jenže Milda objevil technickou závadu na kole svém nenovém, a tak s ženami a dětmi vozidlem se na Bednáreček navrátit musel. My ostatní jsme to celkem svižně přes resort Johanka, hájovnu Barborka vzali a rozloučit se s Popelínem jsme spěchali. Důstojně jsme pár jantarů ochutnali a pak na penzion dorazili. Večerní povídaní, pinecování a u hujerů i balení proběhlo. A počítadlo mé tento den číslice 51,8 km a 724 m ukázalo.
Den sedmý - sobota
Balení, loučení, kol ukládání, společné foto a odjezd směr Brno... přes Popelín, 
kde jsme si vzpomínkové petky s Jantary ještě koupili.
I přes meteopředpověď, která deště a zimu avizovala, ještě týden před příjezdem na Bednáreček, nakonec se nevyplnila, a my tak mohli denně na kolech jezdit a nebo motovýletit.
Za mne opět akce povedená, se spoustou kilometrů, metrů, srandy, pineců a zábavy. No a uvidíme, co za rok bude, jestli děti a ženy na "dětské soustředění" chtít budou......
